Listopad 2011

I ona zajde jako veš

11. listopadu 2011 v 21:11 | Envy |  Achromatic
Bloudit světem a netušit, co čeká za rohem.
Osud každého z nás a přes to není nic překvapivého na tolik, aby jsme se nad tím pozastavili. Nebo možná je?
Svět je plný překvapení, která mi ovšem nevidíme... Otupěli jsme. Vše co člověk dělá se stane rutinou, otravným slepě monotóním činem. Každý den v podstatě to samé, a nám to nejspíš vyhovuje, jsme na všechno připraveni, protože je vše pořád to samé. Ale co když se stane, že se něco změní... Naprosto nás to vykolejí, stojíme a valíme své oči na něco naprosto normálního a pro nás přesto absurdního. Proč? Protože jsme si zvykli.
Vše začíná být černobílé a nás tento fakt navíc ještě s notnou dávkou naší lenosti. A tak proplouváme po vsých vyšlapaných kolejích světem, který zná jen odstíny bílé a černé, a my pomalu, ale jistě začínáme otupovat vůči světu.
A tak se pomalu s nastupující achromatizací světa začínají hroutit naše idee, sny a dokonce i nezdolná fantazie každého z nás zajde jako bídná veš v nejzaším koutě naší hlavy...
Nikdo si ale nevšimne, půjde dál, bude tupě zírat před sebe a odsuzovat ty, které tato choroba ještě nenapadla. Vše se hroutí a fantazie už tleje jako měsíc stará mršina.
Vlíct své tělo tím nudným světem stále pomaleji a pomaleji až se jednoho nového ještě nudnějšího dne staneme nicotnou a opomíjenou součástí odstínů černé...