Červenec 2012

Cože? Ještě jednou prosím...

29. července 2012 v 20:03 | Envy |  Vržena katapultem
Přesně tak. Ještě jednou mi to prosím tě zopakuj.
Právě jsem zjistila šoující informaci, od Envy. Což je snad ještě víc šokující. Možná to má něco společného s Velbloudem..
...tak proto sem tak často leze. Ne, že by mi to vadilo. Envy se totiž zamilovala...
Což mi připomíná, že mě podvedl. Velbloud, kdo jinej. Co jsem si vlastně mohla myslet. Jeho zákeřnost a prohnanost je vyhlášená, snad proto se dokáže s náma bavit. Ale na druhou stranu je až děsivě slušnej, hrůza...
Zrovna jsem si tak pofňukla, jak strašně toužim vidět Papričky na živo... Jo to je jeden velkej, bohužel nesplnitelnej sen... ...Papričky... *.* yy ... Papričky...
Eh, pardon. Nakonec, Velbloud slíbil, že mě a Envy vezme právě na Papričky. Mě spadla brada, mí rodině spadla brada, pošťákovi spadla brada, našemu sousedovi spadla brada a Envy řekla, že tam nepojede. Nakonec jsem jí přemluvila a nenávidí mě za to. Asi dvě hodiny potom mě stále ještě propalovala pohledem.
Večer přišel velbloud otravovat znova.

Tak to tady mám...
Kecáš?!?
Ne.

A Velbloud spoza zad vytáhl košík zrovna nasbíraných paprik...
Nenávidim ho...
A Envy se teda nakonec i vyjádřila do koho se zamilovala. Teda spíš do čeko se zamilovala...
... do kouzla okamžiku...
... asi už nám všem hrabe, jak jsme si mohli myslet, že by se Envy zamilovala do člověka...

Nebudu to jíst neb večer plný zvratů, zrad a paprik

26. července 2012 v 22:08 | Envy |  Vržena katapultem
Né! Nebudu! Auuaa!...
Nechápu, proč musí vařit jídlo, který krom jednoho z nás nikdo nejí. A nepřemluvíte mě. Určitě to je zrada, pomsta nebo meziplanetární spiknutí.
To snad radši pudu a uvařim si toho otravnýho pošťáka, co na mě tak divně kouká. Jen váhám jestli bude lepší na cibuli nebo na smetaně. To je opravdové dilema. Možná by byl nejlepší pečený a nadívaný letákama. Chjo, vidíte jek mě skazila Envy?!? Bez ní by mě tohle nenapadlo. Teď mě tak napadá, to ty jsi chtěla udělat tohle jídlo, tenhle oběd... Tys to celý bez keců snědla... A ty sis ještě přidávala... Ty si se proti mě spikla?!?
To ti nezapomenu, máš to u mě schováný. Ale ty spolíháš na to, že se tě bojim... Ale tebe by se nebál jedině blázen a člověk bez sebemenšího pudu sebezáchovy. Lituju těhle lidí, těch co se s tebou přátelsky začnou bavit a vůbec netušej, co ti začíná šrotovat tvou šílenou hlavou.

Tak sníš to?
Ne.
Proč?
Protože to není normální.

Protože kdyby to bylo normální, tak je to všechno úplně jinak. A kdyby někdo, kdokoliv v tomhle zvrácenym vesmíru chtěl a měl v úmyslu, aby normální lidi na týhle veliký planetě jedli plněný papriky, tak by zařídil, aby tak rovnou rostli.
Vám nepříjde divný strkat do papriky mletý maso s rýží? Není to normální, ani maso s rýží v malých uplácaných kuličkách není normální. Prostě ne.

Jedu, jedeš, jedeme...

25. července 2012 v 10:35 | Envy |  Vržena katapultem
Ha! Tak se na mě těšte moji drazí. Už se k Vám řítím, budu tam coby dup. Přiletím k Vám náhle a neohlášeně. Ikdyž teď už vlastně ohlášeně, no nevadí. Nevíte o čem mluvím? Taktéž nevadí, jen mezi Vámi možná udělám nějaké to pozdvižení. Až se budu prodírat masou lidí hupsajících okolo a za mnou se jako smrádek potáhne Envy. Bude na Vás nevraživě civět, propalovat Vás pohledem a možná i něco tu a tam utrousí. Berte ji, ale s rezervou jinak byste se zbláznili.
Ani tak není důležité proč se mezi Vás vetřeme, ale spíš to, že se vetřeme na hodně dlouho. Odjedeme až se nám bude chtít, nebo až se vzbudíme, to spíš.

Myslím si, že tam jedeš, jen abys mě nakrkla.
Myslet znamená kulový vědět...

Velbloud nejede, je uraženej. Ale stejně jsi mě přišel uvítat, to bylo keců, že to neuděláš. Ale přišel, přišel... trochu jsem se ti vysmála. Nebylo to hezký já vim, teď se stydim... dobře nestydim, Envy mi to rozmluvila.
Vlastně ani nevim, proč taky nejdeš. My by jsme tě přežili a ty lidi, co tam budou, tak určitě taky. Jestli přežijou nás, tak už všechno a všechny. Budou jako Achillés, nepřemožitelní... teda až na tu patu. Tou budeme my. Teda spíš Envy, druhý setkání s ní se už poměrně špatně rozdejchává. Paraziticky návyková a bohužel i smrtelně jedovatá naše malá Envy. A já s ní žiju.
Jsem vůbec člověk?
Jsem Kyborg.
No zatím nashledanou.
Jdu si doplnit olej...

První dveře vlevo

23. července 2012 v 21:01 | Envy |  Bunkr neb technické zázemí
První dveře vlevo, jo tam Vás sice můžu odkázat, ale asi to bude k ničemu Vám i mě. Neb kde ty dveře vůbec najít...
...úvod dávno zašlého úvodu.

Tohle všechno tady okolo Vás, okolo mě je jeden velký pokus. Kdo ví, co z toho bude a kam to bude směřovat. Možná nikam. Co tu tvořím je docela nahony vzdálené normální realitě. Ale to poznáte velmi brzo opravdu pořádně na vlastní kůži. Jen si dejte bacha na Envy, na tu pozor. Kdyby se Vám nelíbila, nebo by jste ji jen nachápali, tak přijďte sem, sem totiž vůbec nechodí. Nechodí sem ani velbloud. Tady totiž existuje a funguje gravitace.
O co tu jde? Tohle je Bunkr, tady přežívají poslední zbytky otřesené reality, které nebyly schopny nikde jinde zůstat. Tohle je místo pro mé odpůrce nebo pro ty, co jen nepochopili ten smysl toho všeho okolo.
Právě tady najdete vysvětlivky, smrtelně nudné technické informace a jsem tu jen já. Oni ne. Ikdyž si myslím, že o to tu nejde.
Takže moji milí, první dveře vlevo...

For my dear Camel

8. července 2012 v 20:54 | Envy |  Vržena katapultem
Odjíždím, vzdaluji se odtud. Bude mi tam líp, aspoň na chvíli.
Neuvidim tě, neucejtim tě, neuslyším tě... ale budu se o tebe bát. Ale jen trochu, tak si moc nemysli. Stejně jsi jen Velbloud,... ale můj.

Zase zdrháš?
Já nikdy nezdrhám, já odjíždim.
Takže zdrháš.

Ne, nezdrhám, když někdo zdrhá tak je to rychle. Já si dávám na čas. A to tě štve, co? Dobře ti tak. Budu daleko od tebe a ty si o tom mysli, co chceš. Už teď jsi mi to rozmlouval. Ale já budu daleko. No dobře, zas tak daleko ne. Ale stejně... vydržíš to?
Prej se ani nerozloučíš, no uvidíme. Já taky.
Stejně jsem vyhlásila konec příměří. Jdu po tvé prašivé kůži, jednou ji budu mít jako trofej. Škoda, že to neuvidíš. Už to není jen přetvářka, už sis to doopravdy pokaňkal.
Jednou se ale vrátim a nebude to dlouho trvat. A se mnou příjde i Envy a ty jí nemáš rád, ostantě ona tebe taky ne. Ale což...


Only for you...
Because I hate you...
My dear Camel...

Nakopněte velblouda!

2. července 2012 v 21:22 | Envy |  Vržena katapultem
Co je tohle za den?!? *Agrrrr*
Asi si pořád jen stěžuju, co? Ale to je jedno, stejně tu pořád vedu jen monology, a pokud to tu někdo čte, tak už se stejně nikdy nevrátí... Bude mít totiž díru v hlavě z těhle keců...
Proč nemůžu nikoho nikde potkat? Proč lidi, se kterými jsem se chtěla na něčem domluvit, najednou nejsou k sehnání? Proč lidi hrozně slibujou a pak nic z toho?
Rozčilujete mě!
Vzteky bych sežrala vlastní botu!
Vzteky bych nakopla velblouda!

Ale zejtra si to vyžereš, to si piš... Kopnutě do tvýho velbloudího ciferníku a bude to.
Třeba si ale ani nepomůžu... a ty se zase budeš tlemit...
Dneska jsem byla jak malá, když jsi mě neviděl tak jsem skoro vzteky skákala a skřípala zubama... A teď mě docela bolej... Au.
Ale nemysli si, že to dělám kvůli tomu, že by mi snad na tobě záleželo. To jsi na omylu. Štveš mě totiž.
Ty jeden prašivej velbloude...


Ani Envy už tě nemá ráda... a to je co říct...




Jako velbloud...

1. července 2012 v 19:58 | Envy |  Vržena katapultem

Teplo, hrozný teplo... hrozný, pojdu z toho. A tak dlouho jsem chtěla, aby bylo hezky teplo. A teď už konečně je. Už jsou konečně prázdniny, ale já si příjdu jako velbloud.
Je to normální?
Neni.
I ta myš má snad teplotu 20°... Vůbec nevím, co Vám mám sem psát, ale chci psát, takže budu.

Radši Vám povím pohádku... o mě, o Envy, o tom, proč se tahle rubrika jmenuje tak pitomně, o tom, proč jsem velbloud.
Mě už znáte, a pokud ne, tak mě poznáte. Trochu Vás lituju, ale jak se říká: co Tě nezabije, to Tě posílí. Doufejte v to druhé.

Proč si to nazvala tak blbě?
Já nevim, se mi chtělo.
Kecáš, zas to má nějakou tvou vraždící myšlenku.
Jakou vraždící myšlenku?
Takovou tu hrozně hlubokou, o který víš jen ty.
Furt nechápu, co to meleš...

Dobře, dobře, zase si měla pravdu, vím, co jsi myslela... Ale až za dýl. Občas se nad tím musim zamyslet i já...
Jsem tu... dejme tomu, že už dost dlouho. Ale tenhle svět... jsem do něj vržena katapultem. Bez padáku. Bez křídel. Bez dopadové plochy. Jednou narazím, nebo možná ne. Uvidíme. Počkat, už jsem narazila, davno před tímhle vším. Jen se Vám to stydím říct... Chodím tu s Váma po téhle zemi a říkám si, že je to hrozně velký svět pro tak malého člověka. Ale na druhou stranu mi to tady pomáhá zaplnit, kolik?... dalších 7 miliard lidiček, tady všude okolo mě. Docela přesila...
Stejně jsme sem všichni, do jednoho z nás, byli vrženi stéjným katapultem, který nám nedovolil vybrat si místo dopadu, dopadli jsme tam, kam jsme dopadli. Nic na plat.

Žiješ nezřízenej život...
Na to jsi jako přišla kde?
Psali to s mumínách...
Aha. To pak chápu.

Já jsem slušnej člověk, vážně. Jen občas trochu vzteklej... Jinak naprosto v pohodě, teda pokud nepotkáte Envy... Já jí taky nerada potkávám, ale občas se to stane. Hlavně ráno... v koupekně... před zrcadlem. Občas se jí bojím, ale nejsem sama. Poslední dobou je ale v cajku. Máme totiž tvořivou, až něco zase splácáme, tak Vám to ukáhžeme. Možná příjdete o oči, ale bude to na vlastní riziko.

Kde je ten štětec?
Na stole.
Tam ale není.
Máš ho v ruce...

Přepracování... ještě že už jsou ty prázdniny. Konečně! Hurá, sláva, jupí, yeah!
Ale je teplo, to je dobře, ale je moc velký. V tohle se nedá přežít... Zvlášť když stojíte celý dopoledne, odpoledne, večer před podiem a strašně se na Vás mačkaj lidi. Hrůza všichni jsou spocený a smradlavý, když se snažej upsat do rytmu tak po Vás šlapou a každou chvíli máte pivo rozlitý po krku. A korunoje to, když si Vaše kamarádka fotí zpěváka a on se na Vás strašně blbě podívá. Ještě, že mě to teprv čeká...

Už teď z toho mám žízeň... Jak velbloud, jak cvičenej velbloud na nesmyslně žlutý, určitě taky cvičený, poušti.
Bvlch... ...žíížéň...