Jako velbloud...

1. července 2012 v 19:58 | Envy |  Vržena katapultem

Teplo, hrozný teplo... hrozný, pojdu z toho. A tak dlouho jsem chtěla, aby bylo hezky teplo. A teď už konečně je. Už jsou konečně prázdniny, ale já si příjdu jako velbloud.
Je to normální?
Neni.
I ta myš má snad teplotu 20°... Vůbec nevím, co Vám mám sem psát, ale chci psát, takže budu.

Radši Vám povím pohádku... o mě, o Envy, o tom, proč se tahle rubrika jmenuje tak pitomně, o tom, proč jsem velbloud.
Mě už znáte, a pokud ne, tak mě poznáte. Trochu Vás lituju, ale jak se říká: co Tě nezabije, to Tě posílí. Doufejte v to druhé.

Proč si to nazvala tak blbě?
Já nevim, se mi chtělo.
Kecáš, zas to má nějakou tvou vraždící myšlenku.
Jakou vraždící myšlenku?
Takovou tu hrozně hlubokou, o který víš jen ty.
Furt nechápu, co to meleš...

Dobře, dobře, zase si měla pravdu, vím, co jsi myslela... Ale až za dýl. Občas se nad tím musim zamyslet i já...
Jsem tu... dejme tomu, že už dost dlouho. Ale tenhle svět... jsem do něj vržena katapultem. Bez padáku. Bez křídel. Bez dopadové plochy. Jednou narazím, nebo možná ne. Uvidíme. Počkat, už jsem narazila, davno před tímhle vším. Jen se Vám to stydím říct... Chodím tu s Váma po téhle zemi a říkám si, že je to hrozně velký svět pro tak malého člověka. Ale na druhou stranu mi to tady pomáhá zaplnit, kolik?... dalších 7 miliard lidiček, tady všude okolo mě. Docela přesila...
Stejně jsme sem všichni, do jednoho z nás, byli vrženi stéjným katapultem, který nám nedovolil vybrat si místo dopadu, dopadli jsme tam, kam jsme dopadli. Nic na plat.

Žiješ nezřízenej život...
Na to jsi jako přišla kde?
Psali to s mumínách...
Aha. To pak chápu.

Já jsem slušnej člověk, vážně. Jen občas trochu vzteklej... Jinak naprosto v pohodě, teda pokud nepotkáte Envy... Já jí taky nerada potkávám, ale občas se to stane. Hlavně ráno... v koupekně... před zrcadlem. Občas se jí bojím, ale nejsem sama. Poslední dobou je ale v cajku. Máme totiž tvořivou, až něco zase splácáme, tak Vám to ukáhžeme. Možná příjdete o oči, ale bude to na vlastní riziko.

Kde je ten štětec?
Na stole.
Tam ale není.
Máš ho v ruce...

Přepracování... ještě že už jsou ty prázdniny. Konečně! Hurá, sláva, jupí, yeah!
Ale je teplo, to je dobře, ale je moc velký. V tohle se nedá přežít... Zvlášť když stojíte celý dopoledne, odpoledne, večer před podiem a strašně se na Vás mačkaj lidi. Hrůza všichni jsou spocený a smradlavý, když se snažej upsat do rytmu tak po Vás šlapou a každou chvíli máte pivo rozlitý po krku. A korunoje to, když si Vaše kamarádka fotí zpěváka a on se na Vás strašně blbě podívá. Ještě, že mě to teprv čeká...

Už teď z toho mám žízeň... Jak velbloud, jak cvičenej velbloud na nesmyslně žlutý, určitě taky cvičený, poušti.
Bvlch... ...žíížéň...





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama