Nějak se to nedaří... den 8

21. října 2012 v 20:49 | Envy |  Vypalte jámu vlčí!
Nějak se to nedaří... den osmý...

Ano, už máme za sebou osm dnů a čeho jsme dosáhli? Ničeho. Proč ksakru?!? Vlastně teď tak trochu přemýšlím, jestli to má vůbec cenu. Jestli se z toho dostaneme. Jestli nás nebude otravovat byť jen pouhá myšlenka jsem všechno napsat.
Mluvili jsme o tom vlastně jen třikrát.
A to, když jsme to vymysleli a naprosto se proto nadchli.
A potom v den nultý, v den před tím, než to mělo všechno započnout.

Den nultý
Envy, tak si myslim, že jsi mě zas navezla do pěkný blbosti...

A pak den první... Kdy, že to vlastně všechno začalo... myslím, že to bylo 14. října... Jo přesně ten den...
Dokonce i velbloud nás kvůli tomu navštívil...

Tak co, už to začlo?
Jo.
Víc k tomu neřekneš?

Nemám k tomu co víc říct. Envy to řekla za mě: První den a už to nevydržela.
Prostě ne, nešlo to. Nedívejte se na mě tak. Není to tak jednoduché... Ikdyž by možná mohlo být...
Prostě je to jako, když chytíte myš do vysokého, hladkého kýblu. Bez Vaší pomoci nevyleze a zajde. Já jsem taky tenkrát do toho spadla a teď nemůžu vylízt. Ikdybych chtěla... Prostě se snažím, už to vypadá nadějně, už vidím okraj, a pak mě tam zas něco nebo někdo schodí. Bez omluvi. Bez servítek.
Nenávidím to.

Chceš to dotáhnout do konce?
Chci...
Cože? Neslyším tě.
Chci, sakra...!!
Tak se snaž, ukaž, že nejsi jen malý, bezcený cumploch něčeho, co se chce zvát tvým jménem. Ukaž, že ikdyž už s tím válčíš takovou dobu, jsi to pořád ty. Že s tím chceš něco udělat, protože já tu osobu v tobě ještě pořád vidím... i přes tu hromadu jizev...

Děkuju.
Tohle, ta přednáška, ty vztekle po mě metaná slova, s vražednou kadencí na mě řvaná slova... děkuju za ně. To nejdelší a nejmilejší co Envy, kdy řekla. Děkuju. A omlouvám se, dnešek jsem opět nezvládla, ale zítřek se změní... aspoň doufám...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama