Únor 2013

Melodie flétny ženoucí nás sviň*kým krokem do záhuby

10. února 2013 v 17:21 | Envy |  Tříbodový hod na odpadkový koš
Tvář toho proradného stvoření se nám vrývá pomalu, ale přeci do mysli, aby nám už nikdy nedal klidně usnout. Pokaždé člověk před sebou v té tmě uvidí ten pár očí, co se nám vysmívají na každém kroku. Tu odpornou melodii, kterou jsme štváni jako nějaká zvěř dál a dál. Tohle nikde nemá konce...
Hnána a uvěžněna ve vyděšeném stádu se snažím vymanit z té hloupé situace. Jednou se to musí povést, prorvat se mezi vyděšenými těly až na okraj a tam se zastvavit a potom dokonce jít i proti proudu davu. Musí to jít, již jsem za tu snahu zaplatila příliš. Již jsem obětovala zbytečné a zapomněla na opomíjené. A přesto mi není přáno se odsud dostat pryč.
I já se děsím toho odporně trýznivého zvuku flétny, která nám svou melodií diktuje rychlost a směr našeho úprku. A ta proradná bytost stojí na skále nad námi a její rozedraný, červy prolezlý hrudník sebou cloumá pod náporem dalšího nádechu, aby se z prohnilých plic vydrala další část zkaženého dechu, který opět rozehraje flétnu a dá nám tak nové příkazy.
A je to tady, jiný ton - jiný směr, jiná nota - jiná rychlost. Stádo se vyděšeně stáčí a mnozí ve svém běhu o život ušlapavají své druhy. To však nevnímají, nevnímají mlaskavé údery nohou, které nedopadají na tvrdou kamenitou zem, ale na těla a hlavy těch, co už dál nemohli. Přihlížím té hrůze a běžím s nimi dál, abych v dalším okamžiku neskončila pod jejich špinavýma nohoma já. Běžím a nevnímám odporné čvachtání všude kolem.
Marně si myslíme, že takto unikáme osudu, avšak běžíme jen z jeho vlastního popudu. Oporné. Hraje si s námi a tak se baví celá ta léta, co jsme slezli ze stromů. Chce si hrát pořád a stále víc a tak jeho flétna vytváří a vyluzuje až histericky umělé arie a nejroztodivnější symfonie. A my stále běžíme. Setrváváme v běhu za svým cíle, od kterého nás ale pokaždé jedno nicotné písknutí odkloní. A tak hnáni sviňským krokem jsem postupně ale přeci obíráni o naše iluze a sny. Obíráni osobou, která ve svých špinavých odřených rukou třímá starou flétnu a osud. Osobou připodobněnou k samotnému Krysaři, avšak její jméno zní Realita...

Plyšový medvídek aneb velbloude jsi moje *****

3. února 2013 v 19:20 | Envy |  Vylezlo z Černé díry
Ticho a zatažený závěsy... Co to asi znamená? Proč je tady tak protivně šero?
To protože skrývám své křivé záměry... záměry křivé tak, že by se i Brutus styděl a někde za rohem tajně pukal závistí...
Ano, děs se mých úmyslů, které schovávám pod rouškou tmy. Ty sám sis to totiž přivodil a teď zmlkni a tiše trp.
Děs se uši trhajících zvuků a zle vyhlížejících odlesků chladného kovu.
Už slyším tvůj ustrašený přerývaný dech, je to jako skvostná árie jen pro mé uši. Snažíš je skrýt ve tmě, kterou považuješ za přítelkyni, avšak tentokrát je mím spojencem. Náhle se slyšet pád, ale ty sis nenatloukl, spadl jsi do měkkého. Vystrašeně se snažíš vyškrábat se na nohy, svými prudkými pohyby se ale stále víc zamotáváš do povlečení. Zamotáváš se do toho jako nevinná obět do pavučiny nějaké snovačky, už cítíš, že odtud není úniku.
Pomalu se blížím, ale ty o mě ještě nevíš, netušíš, kde se nacházím a snad proto tvé oči tak zmateně těkají po místnosti.
Najednou si se uklidnil, jako by sis snad myslel, že mě tím ošálíš, že tě přehlídnu a ty mi jen tak utečeš. Ale i ty moc dobře víš, že to není pravda. Poníženě vyčkáváš, z které strany se objevím. Už jsi se s tím smířil? Smířil si se s tím, že tomu neutečeš? Jsi smířen s tím, co chci s tebou udělat? Nejspíše... protože teď není vidět ani náznak odporu. Pokořen, podetnut svým vlastním chováním, ohrožen svou vlastní důvěřivostí. Nikdy sis ani neuvědomil, kam to všechno může dojít, kam tě celou dobu směřuju a nutím zamířit. Ne, to jsi neviděl a ani nechápal. Za tuhle situaci si vlastně můžeš jen ty sám...
Náhlý záškub projel celým tvým tělem jako by do tebe někdo bodnul a to jsi jen pocítil můj dech na tvém krku...
Nemuselo se to stát, kdyby jsi nebyl takový můj plyšový medvídek, taková moje d****, ten hard na holi, který vytrpěl všechno, jen aby mohl být se mnou. Mělo ti to dojít, znáš mě na to dost dobře...