Melodie flétny ženoucí nás sviň*kým krokem do záhuby

10. února 2013 v 17:21 | Envy |  Tříbodový hod na odpadkový koš
Tvář toho proradného stvoření se nám vrývá pomalu, ale přeci do mysli, aby nám už nikdy nedal klidně usnout. Pokaždé člověk před sebou v té tmě uvidí ten pár očí, co se nám vysmívají na každém kroku. Tu odpornou melodii, kterou jsme štváni jako nějaká zvěř dál a dál. Tohle nikde nemá konce...
Hnána a uvěžněna ve vyděšeném stádu se snažím vymanit z té hloupé situace. Jednou se to musí povést, prorvat se mezi vyděšenými těly až na okraj a tam se zastvavit a potom dokonce jít i proti proudu davu. Musí to jít, již jsem za tu snahu zaplatila příliš. Již jsem obětovala zbytečné a zapomněla na opomíjené. A přesto mi není přáno se odsud dostat pryč.
I já se děsím toho odporně trýznivého zvuku flétny, která nám svou melodií diktuje rychlost a směr našeho úprku. A ta proradná bytost stojí na skále nad námi a její rozedraný, červy prolezlý hrudník sebou cloumá pod náporem dalšího nádechu, aby se z prohnilých plic vydrala další část zkaženého dechu, který opět rozehraje flétnu a dá nám tak nové příkazy.
A je to tady, jiný ton - jiný směr, jiná nota - jiná rychlost. Stádo se vyděšeně stáčí a mnozí ve svém běhu o život ušlapavají své druhy. To však nevnímají, nevnímají mlaskavé údery nohou, které nedopadají na tvrdou kamenitou zem, ale na těla a hlavy těch, co už dál nemohli. Přihlížím té hrůze a běžím s nimi dál, abych v dalším okamžiku neskončila pod jejich špinavýma nohoma já. Běžím a nevnímám odporné čvachtání všude kolem.
Marně si myslíme, že takto unikáme osudu, avšak běžíme jen z jeho vlastního popudu. Oporné. Hraje si s námi a tak se baví celá ta léta, co jsme slezli ze stromů. Chce si hrát pořád a stále víc a tak jeho flétna vytváří a vyluzuje až histericky umělé arie a nejroztodivnější symfonie. A my stále běžíme. Setrváváme v běhu za svým cíle, od kterého nás ale pokaždé jedno nicotné písknutí odkloní. A tak hnáni sviňským krokem jsem postupně ale přeci obíráni o naše iluze a sny. Obíráni osobou, která ve svých špinavých odřených rukou třímá starou flétnu a osud. Osobou připodobněnou k samotnému Krysaři, avšak její jméno zní Realita...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama