Hoď kámen, otevři srdce a nastav dlaň

16. srpna 2013 v 20:55 | Envy |  Vylezlo z Černé díry
Nemělo cenu nad něčím přemýšlet. Vše šlo až příliš rychle. Příliš rychle za sebou, tak že se zdálo, že to byla jediná událost. Jediná událost zakončená tečkou na konci. Tečkou na konci tak velkou jako je lety vyhlazený obelisk ušlechtilého mramoru bez duše a dechu. A právě tato tíha spadla z ochromené hrudi díky dechu, díky rozechvělému dechu, který způsobilo bijící srdce uvnitř bytosti. Bytosti z masa a kostí, kterých tu je nespočet.
Člověk stojící na břehu klidného jezera svým okem vidí, jak moc člověk nezapadá, jak se vymyká. Vymyká se ze zaběhlých němých a neživých tvarů na břehu obrovského jezera. Obrovské vševidící lesklé oko se neúnavně dívá v ústrety nekonečných výšin a v chladné pohledy malicherných hvězd. Vysoké stromy jenž svou zelení neustále upíjí kus po kousku z toho velikého oka jako by se také chtěly přiblížit nebeským výšinám. Své dlouhé paže dychtivě vztahují k nebesům odkud se jim, ale dostává pouhých slz prolitých sluncem za dnů, kdy se skrylo za závoj nevinné nevědomosti. I tito samotáři se zrdcadlí ve smutném pohledu oka a své nohy pevně zapouští ve vratké kořeny do černého lůna světa, jenž se snaží vším tím neživým tvorstvem skrýt svou nahotu. A jako perly, co osleply a ztratily svůj lesk, se na licích světa válejí bělostné kameny. Kameny oblé jako slzy, jejž prolilo oko v marné naději spatření svého cíle. Kameny, které skřípějí pod nohama stejně jako starý kolovrat třech znavených, vrásčitých sudiček neustále bdících nad okem, samotáři, hvězdami i nad nimi samotnými.
Lidský pohled je příliš mělký na to, aby se mohl ponořit hloub než jen ledabyle klouzat po třpytné hladině. Lidská ruka příliš slabá na to, než aby mohla uzvednout více jak jeden oblázek ze studeně mrtvého klína živé planety. Lidské srdce příliš měkké na to, aby dokázalo bez rozdílu zapadnout do okolní krajiny.
Hladký kámen na zemi možná studí stejně jako ona sama, oba jsou v nelítostném objetí bez citů, které by mohli hnout jedním z nich. Ale v lidské ruce hřeje jako ruka druhého člověka, stvoření stejně nepatřičného jako on samotný a přitom důvěrně stejného, důvěrně stejného přes bezpočet rozdílů mezi nimi. Hladká perleť kamených slz hřeje a rezonuje v lidské ruce i přes to, že je jí natolik cizí. Hřeje a rezonuje stejně jako lidské srdce sevřené v kleci pěti prstů a obejmuté druhým sdrcem. Prozření a uvědomnění si vjemů v tak děsivé rychlosti, že člověk vyřkl jedinou odpověď. Hod. A jedinou odpovědí bylo mocné a bolestné rozbití obrazu na hladině oka takovou rychlostí, že začal rezonovat a vlnit se celý svět kolem. Jako by se člověk bál života neživého a přitom neživé nebrání a ani nepodléhá svévolným způsobem životu živého. Dva světy, dva různé tlukoty srdcí, jediný život. Neslučitelné patřící k sobě, stejně tak jako jednotlivé způsobilo jednolitou událost.
Hozený kámen jako by oživil vše ještě víc a nastalá změna otevřela oči i srdce ztuhlému člověku dnešní úspěchané a neosobní doby. Otevřené srdce zcelí jen další stejně tlukoucí. Nastavená ruka s nadějí nevzhlíží ke hvězdám, své zraky obrací na člověka s tepající hrudí plnou citu a naděje. Protože každý člověk nese naději a sdrce nenosí jen skryté v hrudi, nosí ho i v otevřené dlani a tou může pomoct. A pokud v dnešní době už žádný člověk nemá otevřenou ani jednu dlaň, pak možná že život už není tím, čím se zdá být...



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ave Ave | Web | 16. srpna 2013 v 21:40 | Reagovat

Nechtěla by ses stát členem vlčí smečky v naší RPG? http://wolf-war-rpg.blog.cz/ (Moc se omlouvám za reklamu.)

2 Ave Ave | Web | 16. srpna 2013 v 21:41 | Reagovat

Nechtěla by ses stát členem vlčí smečky v naší RPG? http://wolf-war-rpg.blog.cz/ (Moc se omlouvám za reklamu.)

3 EI EI | Web | 17. srpna 2013 v 11:28 | Reagovat

Plné hry zdarma, klikačky za peníze, a spoustu dalších článků najdete na moji stránce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama