Život po tvém boku zdá se mi příliš těžký...

16. srpna 2013 v 19:29 | Envy |  Vržena katapultem
Výdech, nádech. Protože jinak bych tě asi nepřežila. Protože jinak mi s tebou nic nezbývá. Je to s tebou jako na horské dráze, nejen že nevíte jak strmá rokle se válí za vrchlem předešlého kopce, ale ani nevíte jestli na jeho úpatí ty koleje nekončí zející prázdnotou temné díry. Je to s tebou pořádný adrenalin, ikdyž se o něj člověk ne pokaždé prosí.
Ale na druhou starnu si to přiznejme, bez toho už se neobejdu. Ta absurdní rozptýlení, která tvá přítomnost přináší... je možné aby takové zmatky způsobil obyčejný člověk?

Velbloud je marťan a celý ty roky mi to tají aneb kdo jiný by měl takové příbuzné?
Když se s megabáglem dotáhnete jako smrad na nádraží, nějaká stoletá mašinka Vás deportuje do prostřed naprosté pustiny na nějaké pidinádražíčko, tak přeci jen tak trochu čekáte, že Váš druhý spolutrpitel dalších dvou týdnů bude přítomen.
Ano, měl už dávno být přítomen, ale vlevo, vpravo, za Vámi, před Vámi a nebo snad nad Vámi žádný Velbloud není.

Kde jako seš?
Já? Kde bych měl být??? *proneseno dost laxním hlasem*
Třeba na nádraží? Pomáhat mi s báglem??
Ježčí voči, Envý promíň!

Ano, on bohapustě zapomněl.
Naštěstí tu byl coby dup se svým super luxusním taxíkem.

Velbloude, co to je?
Kolo.
A to druhý?
Kárka.

Ano, on mě i s báglem naložil do polorozpadlé kárky zapřáhlé za kolo a s naprosto vážným výrazem vyrazil. A to je prosím teprv začátek.

Konečně si mě taky vyvez!
Envy, drž klapačku! Děláš mi ostudu!
To ty mě taky!

Potom, co jsme se asi třičtvrtě hodiny kodrcali v kárce a na kole vesnicí, jsme konečně dorazili k našemu cíli... Respektive předcílí, abych byla přesná. Aneb právě jsem uviděla místo, kde mám pobýt další dva týdny. Plotem obehnaná megalouka s nějakými stromy a možná, že to barevný vzadu byl i dům...
Aneb Velbloud prohrál sázku a tak mi musel zařídit dovolenou. Dva týdny pod stanem na zahradě jeho dědečka a babičky. Zazobaný nijak nejsou, ale pardon mít na zahradě - dům, dvě stodoly, ovocný sad a rybník? Co jste to za rodinu??
Co víc si ke spokojenosti přát než mít v areálu wifi navíc s dosahem po celém, opakuji celém pozemku. No wifi... spíš nějaký kanon.
Potom došlo na nějaký cerepatičky jako představování atd. a pak jsme šli obhlídnout náš, již rozbytý, tábor. Natahala jsem si do vnitř věci a spacák, no a našeho Velblouda nenapadlo nic lepšího než mě popsat jako křečka ukládající se ho na zimní spánek.
Noc první jsme zdárně přežili, sice jsme mysleli, že nás to každou chvíli odfoukne, ale nestalo se tak. Naštěstí.
Ráno nám to nedalo a byla jsem vyslána, abych zjistila ono kýžené heslo na wifi, zatím co Velbloud odklidí větve z našeho okolí.

Jaké máte prosím heslo na wifi?
Vidíš tady někde otevírací dobu?
Cože? Ne.
Vidíš tady někde ceník?
Cože? Ne.
Proč? Protože nejsme žádná internetová kavárna.

Heslo jsme na konec získali a to už bez problémů, protože Velbloud vysvětlil, že nejsem žádná sousedka, co chce parazitovat na jejich beztrátovém připojení.
A tak se stalo, že jsem přežila ty dva týdny ve stanu ohrožovaná broukama, nepřízní počasí a spousty dalšími věcmi. No nakonec to bylo i dicela fajn. To víte městská slečinka z paneláku...
Teď nejspíš právě sedím v té mašince z milulého tisíciletí, potom co mě Velbloud dokodrcal v kárce i s báglem na to pidinádražíčko.
A přeci... toto byl důkaz, že naše životy jsou epické.
Ikdyž já ho považuju za epickolyrický s podtóny dramatu a ne toho antického.
Protože tohle se nemůže stát nikomu, kdo nestojí na mém místo.
Protože nikdo nezná Velblouda tak dlouho jako já.
A přeci je to občas i potěch letech o nervy...



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama