Rozloučit se, vyvařit a zaškatulkovat... ne, nebudu z tebe dělat bujón

16. září 2013 v 19:36 | Envy |  Mé jméno je Envy... pouze Envy
Jakási snůška epilogů, jakási derniéra, jakési resumé vzpomínek.
V lidech od začátku všeho tkví potřeba věci shrnovat, porovnávat a hodnotit. Možná by jsme to měli udělat i s tebou... přeměřit tě, zvážit a oznámkovat. Jen tak, aby jsme pod tím vším mohli s klidem v duši udělat čáru, prostě podtrhnuto, sečteno... a mohli jsme říct - summa summarum tohle byl Velbloud. Zkrátka Velbloud, nic víc, nic míň, nikdo jiný. Ale mělo by to vůbec cenu?
Proč vlastně člověk tak rád shrnuje, porovnává a hodnotí. V tom přece nejde jen o nějaké hloupé velbloudy, jde v tom přece o víc nebo snad ne? Vždyť to vlastně neděláme kvůli němu, jemu to není k ničemu, člověk to dělá kvůli sobě. Ale proč?
Proč to všechno shrnovat, vměstnávat do malé krychličky a s tím to, teď už kompaktním, tvarem dále pracovat. To protože je to právě kompaktnejší, lépe uchopitelné, najednou ty dlouhou řadu let vidí člověk z odstupu, najednou se nad tím vším může zamyslet a porovnat to. A potom už jen popsat a zařadit, zařadit do malého šuplíčko té velké kartotéky v našich hlavách. Ano, ušetří to místo i čas. Člověk si pamatuje jméno i tvář, tu a tam nějaký důležitý moment a to přeci stačí, vždyť už ho třeba vícktrát neuvidí. Kdo by se dnes vláčel s gramodeskou, když může onen "soubor" zmenšit a nahrát na prťavoučkou flasku nebo třeba někam do takřka neexistujícího virtuálního úložiště. Z člověka samotného se pomalu, ale přeci stává počítač.
Ale mě se nějak nechce, nechce se mi škatulkovat, nechce se mi komprimovat a pracovat na základě černobílé binírní soustavy, od toho tu přeci nejsme. Raději si v hlavě ponechám ten velký nepořádek, ten rozbalený a možná i nekonečný filmový pás. Přeci jen, co kdyby to bylo někdy potřeba.
Třeba se ještě někdy objevíš, ikdyž musí uznat, že se nás musíš chtít opravdu moc zbavit, když se stěhuješ až tam. Ale tak co. Život dává a zároveň bere a my musíme hrát s těmi kartami, co nám rozdal a my je máme zrovna v rukách.
Až se tedy příště potkáme, doufám, že i u tebe hlevě se bude povalovat dlouhý zažloutlý filmový pás a ne jen nějaký malý, hloupý bujón, který jako malou kostičku vytáhneš z nějaké zásuvky v tvé hlavě.
Protože já bujóny nevedu.


Něco málo na závěr: Velbloud nebude nikdy shnut, porovnán a zhodnocen, na to je to až příliš osobité a interesantní stvoření. Nelze o něm říci, že je podtrhnut, sečten a toto výsledek, to nelze z toho vám nevypadne žádný výslede, žádný velbloudí bujón. A doufám, že to pochopí i ti, co tě teprve poznají.
A už jen vážně nakonec, jakožto špatně ocitovaný autor, bych něco ráda uvedla na pravou míru, není problém v tom se vrátit, problém je v tom vrátit se, abys ustoupil někomu, kdo za to nestojí.
Krok vzad znamená obrat se o několik okamžiků svého života, nikdy se nevracej, abys ustoupil lidské hlouposti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama