Říjen 2013

Co může Envy udělat zítra, nemusí udělat nikdy...

20. října 2013 v 19:25 | Envy |  Tříbodový hod na odpadkový koš
Člověk si na chvíli v této době ani neoddechne. Jen co si nebohý a ubohý človíček sedne na svou zadničku, už ho zas něco tlačí, mačká, obtěžuje... a to něco je přesněji kapesník plný uzlů, o kterých už nikdo neví, co znamenají.
A tak to mají asi všichni a ani Envy se v tomto ohledu nestala vyjímkou. V této záležitosti ona nevystupuje z řady jako to má ve zvyku, tady nestojí dalo od hloupého stáda a pobaveně nehledí na dění kolem, tady Envy stojí uprostřed hloupě shluknutého davu a stejně zoufale jako všichni okolo se snaží přijít na to, co ty zpropadené uzly znamenají...
Ale mysl obtěžkaná myšlenkami dnešního světa je příliš težká na to, aby se dokázala ponožit pod hladinu přítomnosti a začít pátrat v usazeném kalu vzpomínek hluboko ve vodách minulosti a ke všemu ještě dokázala i vyplavat... A tak všichni bezradně stojí se zauzlovaným kapesníkem v ruce a žádného řešení se nedobírají. Ale to by nebyla Envy, kdyby mínila zůstat v lidmi prohnilém davu a vraždit tam hezky jednu minutu svého života po druhé. Ne, to ne, k tomu by se nesnížila. A tak se se spásný nápadem v hlavě, nechtěným balastem v ruce a vervou sobě vlastní vydala hlava nehlava pryč z toho hrozného chumlu.
Není nic jednodušího než vzít ostré nůžky a prostě ty uzly ustříhat, ne? Problém vyřešen. Tedy aspoň takové se to zdálo být...
Úkol na zítra... šmik, nakoupit... šmik, babiččiny narozeni... šmik, Velbloud... šmik, šmik sem šmi tam a další a další segment našeho života se pomalu vytrácí pryč... Možná, že si Envy zvolila až příliš progresivní a snad i invazivní způsob léčby. Ale řekněte, jak to dopadne u Vás pokud si nevzpomenete?
Zapomenete také, o tom žádná, jen se ten uzel narozdíl od těch Envyných rozváže pomalu a doufejte, že i bezbolestně. Envy zkrátka jen udělala všemu krátkou a rychlou přítrž, nic víc nic míň. Ale Vy to necháváte nerozvážně vyhnívat pomalu... i Vy jste to odložili na další den jako ona a potom i na další a další až se původní myšlenka ztratila někde ve vzduchoprázdnu. Prostě už nevíte, co to bylo a teď už jen čekáte, kdy zapomenete i na samotný uzel, který Vás teď tak nepříjemně tlačí. A až se stane i to, uzel zmizí na dobro, navždy. A Vy budete mít zas od jedné starosti pokoj, ale dejte si pozor, aby Vás ona věc naprosto vyhlazené z povrchu Vaší mysli a ta dlouho odkládaná nesrazila na kolena, až jí nebudete čekat. Protože to, že jsme něco odložili a nakonec ani nikdy neudělali neznamená, že si ta záležitost jen tak pokojně vyhnila a trápit už Vás nebude...
Nakonec bych snad jen řekla, že není rozdíl zda vemete nůžky a všechno odstříháte nebo to necháte být tak dlouho, dokut to nezmizí samo, rozdíl je v tom, že zahodíte jak kapesník tak i nůžky a už nic neodložíte. Protože život není o tom něco neustále odkládat, život není o tom být zavalen narůstající prokrastinací... vždyť si to slovo řekněte... prokrastinace... nezní Vám to jako sofistikovaný název pro návykovou toxicitu?


Algoritmizace životů

12. října 2013 v 15:49 | Envy |  Bunkr neb technické zázemí
... Čti A, B...
... a všechno je úplně jinak. Nu, co Vám tím vlastně chci říct? Je to prosté, naprosto strohé a nesmlouvavé oznámení stejně jako onen algoritmus.
Velbloud se už dávno odstěhoval, Envy stále ještě píše článek o jeho epickém odjezdu, který jak doufám, brzy dokončí a mě nezbývá nic jiného než-li, jak jsem byla požádána plně převzít rubriku Pohádky z hospod a koksáren. Už první článek jsem psala spolu s Velbloudem a tak potom, co mi velemilostivě konečně zašle osnovu a myšlenku věci, stanu se autorkou další ho blafu na těchto stránkách...
Snad už jen na závěr této krátké, nudné technické zprávy bych chtěla říct, že Envy si sem vypískala novou spřízněnou duši....