Žralok v kapse, bota v akvárku

8. listopadu 2013 v 20:45 | Envy |  Vržena katapultem
Člověk jako by s nadcházející situací ztrácel pevnou půdu pod nohama a nejen to. Jako bych ztrácela i ostatní životní jistoty spolu s mím sousedem. Ano, Velbloudův odjezd mě zasáhl a ovlivnil víc než jsem čekala.
Navíc jsem i zjistila jakou hodnotu mám jakožto levná pracovní síla, jakožto velice neproškolený a nekompetentní antistěhovák,... no ta hodnota... nejspíš nulová.
Aby jste pochopili, když si mínite v sobotu a neděli pospat pěkně do desíti a to i spolu se zbytkem rodiny, tak vás dosti vytočí, když v sedm třicet, ano sedm třicet (!) někdo zazvoní. Tak jsem si tak říkala, ostatní jsou z ticha, nikam nepůjdu, ten dotyčný to vzdá a bude klid. Ale dotyčný to nevzdal. V polospánkovém kómatu jsem se zvedla v postele a dotáhla se ke dveřím, odklopila jsem krytku sniperova oka (rozumnějte kukátka, ale naše rodina to prostě nikdy nenazve normálně) a mžourala přes dveře.

Envý, otevři prosím dveře
Za dveřmi stála Velbloudama mother a to je po ránu, mi vážně věřte, šok. Volky, nevolky, dojděte pro vdolky jsem otevřela dveře a v pustila tu éterickou bytost dovnitř.
Envý, prosím tě, obleč se a učeš zlato a až to bude... *to mě zve na rande?? O.o* ... tak prosím přeběhni k nám a ani nezvoň, bude otevřeno.
A proč bych měla jít k vám?
Tvá maminka slíbila, že nám dopoledne pomůžeš s balením... A s touto bombou étericky opustila náš byt... Má ta ženská vůbec potuchy, čemu se říká dopoledne??

No, asi jsem nemusela hnout ani prstem, ale za půl hodiny jsem seděla na koberci uprostřed Velbloudova pokoje a skládala papírový krabice. Velbloud zmateně pobíhal sem a tam a na hromádku v jednom rohu místnosti střádal jako straka věci, co patřili mě, ale já už je asi tak sto let vůbec neviděla. Popravdě o většině těch věcí jsem si myslela, že jsem je ztratila.

Hochu, kam jsi mi dal ty bílé pantofle? Myslela jsem, že si je vezmu na cestu...
Vždyť jsi mi řekla, ať je uklidím...

Ona éterická blondýna alias Velbloudova mother se zjevila v jeho pokoji a splašeně hledala své pantofle. Když potom hodila na Velblouda své tázavé oko a on jen ukázal na nízkou skříňku s teráriem na vrchu. Její výraz stál za všechny prachy tohoto prohnilého světa.

Proč jsi dal mé pantofle do toho akvária s tou lochneskou???
Mother, ta lochneska se jmenuje Agáta a řekla jsi ať šetřím místem a krabicema...

Vše bylo sbaleno a naskládáno do aut a tak nezbývalo nic jiného než říct ahoj a naval těch padesát korun, co mi visíš...
Velbloud velkomyslně sáhl do kapsy a jediné, co vytáhl, byl malýpískací žralok...
A tak se stalo, že Velbloud odjel a mě jako zálohu zanechal žraloka...



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama