Pššt... slyšíš tu beznaděj?

14. března 2014 v 19:10 | Envy |  Vypalte jámu vlčí!

Protože všechno potřebuje nový počátek... i za tu nejvyšší cenu. Potřebuje to nový den první a ten právě nadešel.

Zdá se to být úplně obyčejný den, úplně obyčejný pátek čtrnáctého. Ale doufám, že pro delší dobu se to stane Dnem 1, že právě tenhle pátek 14. 3. bude něčím, co mě tak nějak přetvoří.
Bude to novým životem a novou nadějí, že vše bude jako dřív. Jako dřív dávno před příchodem Envy, dávno před příchodem temných stínů a dávno před budováním prvních jam. V to doufám...
Protože po jejich příchodu nastalo ticho, ticho, které bralo rozum. Ticho, které hubilo. A málem i zahubilo. Rezonovalo v mých uších tak jako doposud nic a svou mazlavou kaší zalepovalo závity mozku. Mozku, který pod tím vším začal hnít.
A přesto to ticho nebylo tak netečné, jak se zdálo být. Pulsovalo světem okolo, pulsovalo i mnou samotnou. Rozpohybovávalo věci, které se nikdy neměly hnout. A přesto hnuly.
A právě to mě poslalo až na dno temné jámy, na dno jámy, kde dokážou žít jen krvelační vlci. A s těmi se v jedné jámě opravdu nedá žít, i kdyby člověk sebe víc chtěl. Oni stejně jako to ticho dusí už jen svou přítomností. To oni právě přinášejí do života ochromující beznaděj. Beznaděj, která zabíjí.
Ale vlci nepřícházejí sami, ne oni ne. Na jejich cestě životy lidí jde vždy jako první právě to ohlučující ticho, které Vás odřízne od ostatních. A Vy se zalepeným mozkem, odříznuti od všechno a topící se v beznaději padáte, padáte hloub až na samé dno splínů a hnusů lidské společnosti. To vše jen proto, že jste nic neslyšeli. Jako by tím jak jste v onen okamžik neslyšeli, z Vás něco zmizelo... stejně jako ze mě.
Já doufám, né pevně věřím, že po tomhle dni budu mít opět sílu ty vlky vyhnat a jednou provždy vypálit jejich jámu. Protože dnešek je prosycen světlem nikdy nezhasínajícího slunce. Slunce, které hoří plamenem, který dokáže rozbořit i to nejhlubší nehybné ticho.
Avšak i potom, co ticho odezní, plamen v jámě vyhasne a vlci odejdou, zůstanou jejich stopy nesmazatelně v mé tváři...
zůstanou jako nesmazatelné stigma, které má připomenout i Vám, že v každém z nás se skrývá přesně takový vlk a stejně tak i ohlušující ticho...


Envy,
která se rozhodla, že má také právo žít...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama