Svět není spravedlivý

22. března 2014 v 17:44 | Envy |  Vržena katapultem
Den nevím kolikátý... tipuju to na konec března

Envy už před nějakou chvílí ztratila veškerou chuť se orientovat v tom cizím, nepřátelské, vnějším světě druhých lidí a proto už nepoužívá ani kalendář.
Co hůř, naprosto asketicky vysedává na lavičce a neustále se sluní na ještě ne úplně hřejícím sluníčku a naprosto bez zájmu tam sedí i potom, co sluníčko dávno zapadne, protože ona si nepřipouští, že už zapadlo. Zkrátka zapadlo v našem, nepřátelském, vnějším světě, se kterým ona nechce nic mít. Stále čekám, jaké další koniny začne vyvádět. Trochu se o ní bojím.
Ale jak se zdá nevydrží jí to dlouho, jelikož její ničím nerušený vysedávácí klid narušila nějaká nevychovaná, nevycválaná a neustále řvoucí děcka, kterých začíná mít pomalu pokrk.

Tak ti řeknu, co jsem komu sakra udělala?
Proč?
Protože oni furt řvou a řvou a nedaj mi pokoj. To mi jako ten svět musí neustále připomínat, jak je nespravedlivý?

Ano, ano, Envy pojala ještě větší záminku k tomu, že vnější svět je naprosto k ničemu a jen na obtíž. A tak se trochu začínám bát, kdy jí začnu připadat na obtíž i já a Velbloudem, protože přeci jen jsem se já a Velbloud rozhodli žít především v tom vnějším, ničemným světě.
Avšak na druhou stranu jí musím obdivovat, ona to prostě dovedla k dokonalosti. V domácích teplákách, ve vytahaném, stejně domácím tričku a nějakých nechutně růžových "kroksách" si naprosto neruše sedí na té lavičce, na nikoho se ani nepodívá, natož aby ho nějak vážně vzala na vědomí a ze svého oblíbeného šálku si pije svůj oblíbený, vnějším světem nezasažený, jak sama řekla, čaj, jehož valnou většinu má v bachraté, bílé porcelánové konvičce a naprosto nerušeně tam popíjí jako by nic. Není to nic světolomného ani světoborného, ale ten pohled na ní prostě stojí za to.
Ona se totálně minula budoucím povoláním. Ona měla být malíř nebo fotograf nebo prostě něco, co vede nezávazný bohémský život. Protože právě to by ona dokázala dovést k dokonalosti, k naprostému povznesení tohoto způsobu bytí. Avšak nic takového se nekoná.
Ale to už kolem lítají ty děcka na kolečnových bruslích, na kolech pouští si při tom Rihannu a myslí si, jak jsou kůl a frí a hepy...
A Envy by ji nejradši podkopala nohy, hodila klacky mezi paprsky kol a tu Rihannu jim taky nervala bůh ví kam... Ale Envy to neudělá, to by byl zásah do vnějšího světa, který jí je tak moc šumák, až jí vlastně rozčiluje. A proto vždy jen s povzdechem utrousí: A klid je v haj*lu...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dominika Dominika | Web | 4. července 2014 v 20:13 | Reagovat

Tvoj blog mám už uložený v záložkách a musím povedať, že si prvá, pri ktorej som to na blog.cz spravila :)
Ako keby som to písala ja, len je smutná pravda, že ja si to nepriznám. V deviatich z desiatich článkov napíšem, ako je všetko super, a potom zrazu príde článok, v ktorom sa zosypem a napíšem úplne všetko.
A ten pocit, keď sedím vonku na lavičke aj po západe Slnka poznám tiež. A je mi fuk, že sa na mňa ľudia divne pozerajú...

2 Envy Envy | Web | 6. července 2014 v 14:08 | Reagovat

[1]: Velmi děkuji, opravdu mě to moc potěšilo :)
Neřekla bych, že je to smutná pravdu, nemusíš se za to stydět ani ospravedlňovat či cokoliv jiného. Řekla bych, že je jistý druh víry, víry v to, že to není až tak hrozné, určitá naděje. Protože vyřknuté věci nad námi visí jako ortel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama