Červenec 2014

Hlavu nám rozleptaly...

25. července 2014 v 21:48 | Envy |  Vylezlo z Černé díry
Myšlenky jako smradlavá stoky se hrnuly dolů, dál a dál přes přehrady, přepady a strouhy až dolů k nohám. A přitom měly původně tak dobré úmysly. Ty myšlenky s námi chtěly pohnout, pohnout tělem, ze kterého vzešly. A potom třeba i pohnout světem.
Namísto toho je z nich smrdutý, lepkavý kal, co skvasil v naší hlavě. Sklasil tam, protože jsme neměli sílu, cokoliv udělat, cokoliv změnit. Nic kolem nás se nechtělo hnout. Protože všichni kolem jsou jako skály. Skály, které se nepohnou ani o píď. Neustoupí novému nápadu, myšlence nebo snad přání. A jak tan na nás tlačili, nebyli jsme schopní se pohnout. Jak nás tak obklopovali, nemohli jsme udělat to, co po nás chtěli naše myšlenky. Obklopovali nás, protože i my chtě nechtě jsme součást společnosti. I když se jí neustále snažíme utéci. Nemáme tak rychlé nohy. Tak prožná těla. Tak vytrvalé kroky...
Nemáme dechu...
To právě proto jsme nic neudělali, to právě proto teď do našich nohou stéká černý kal, co zbyl z myšlenek. Z myšlenek co nás rozleptaly zevnitř. Zevnitř naší hlavy a my před tou kyselinou nemáme kam utéct...

Poslušně hlásím...

15. července 2014 v 14:26 | Envy |  Mé jméno je Envy... pouze Envy
Nikdo by ani neřekl, že to tak rychle uteklo. Neřekla by to ani samotná Envy...
Právě dnes to jsou přesně tři roky, co už tu tak vytrvale strašíme.
I když je asi pravda, že tři roky není nic závratného. Avšak pro ty, kteří se snaží válčit s okolním světem, je to jako třicetiletá válka. Válka, jež započla 15. července 2011 a dosud se ani jedna strana nevzdala.
A tak ani po dnešním dni neustoupíme, neustoupíme světu, který nás soudí, odsuzuje a snaží se zničit. Neustoupíme světu, který vlastními kroky ničí to, co sám zbudoval. Neustoupíme...
Zůstaneme stát před jeho neforemným tělem, nebudeme se bát jeho dusotu, nenecháme se odfouknout jeho zkaženým dechem, nenecháme se pohltit. Protože tím bychom ztratili sami sebe. Byli bychom tam, kde jsme byli kdysi.
Teď můžeme vše vidět z odstupu, z jiného úhlu. Teď už nehledíme přes hlavy jiných, co nám zaclánějí výhled. Vidíme je úplně všechny a s nimi úplně všechno. Je mezi námi pustá pláň. Pláň, která rozděluje naše světy.
Ale oni se chtějí dostat k nám, dostat se na naší stranu a znovu nás pohltit. Znovu nám navlíknout anonymní kuklu a donutit nás zavřít oči. To ale nedopustíme, nedovolíme, abychom se znovu stali slepou součástí společnosti.
Protože my jsme se rozhodli, že ztuhlost a hloupost nemůže už dále decimovat tento svět. A už vůbec ne ten náš, který jsme stéblo po stéblu vystavěli na vlastních berdech a který je tak velkým trnem v oku ostatních. Když už jsme se jednou rozhodli postavit se proti moresům společnosti, tak proti ni zůstaneme stát až do konce.
Teď už jen stačí doufat, že naše činy, naše existence něco alespoň trochu změní.
Přece nejde, aby všechny rozdílné soudil svět, který je sám postihnutý padoucnicí...

Poslušně hlásím, že na frontě mezi životem a anonymní smrtí se nic neděje. Dnes nic. Dnes jsou složeny zbraně. A obě strany si mlčky hledí do očí.
Dnes je klid...

Bedřich a hranostájské období

4. července 2014 v 19:27 | Envy |  Vržena katapultem
Po opravdu dlouhém snažení se nám sem povedlo to našlapat a taky takle zmenšit (což když Vám neustále padá internet je poměrně těžké...). A jelikož na tomto teď ujíždíme, doufám, že pokud sem někdo příjde, tak si to aspoň pustí potom, co jsme si s tím daly takové práce.
I když si vůbec nedělám iluze s tím, že Vám to výjde na celý článek...
Tram ta da dáááá ... historicky první video na tomto blogu. Vevíne přestaň tleskat.

Nějak jsme tuhle rubriku zanedbávali... Hanba.
A taky jsme si uvědomili, že tahle rubrika je poněkud prázdninová a právě teď je naprosto ideální období.
Naše ulice si nuceně adoptovala Bedřicha, tedy každý mu říká úplně jinak, ale on je prostě Bedřich. Je černý a tajemný, nikde nebydlí a proto se dostane všude. U všech užírá, na všech se přiživuje. Nad okem bílý flek, možná jizva z dávných šarvátek, možná cejch tajného řadu. Ano takový je Bedřich... Kos obecný.
A teď vážně, je to kosák, co má na makovici bílé fleky a je jen náš, respektive naší ulice. Kdo by ho neměl rád, že?
Jinak po dlouhých, předlouhých letech... ne, dobře, vydržely jen dva roky, ale i tak - sláva jim! Má úžasná sluchátka s létajícím rohodovacím blokem (programátoři pochopí, i když pochybuji, že sem byť jen jeden kdy zavítal...). Takže mám nová, stála 69 korun českých (vidíte, já se té pochybnosti u sluchátek nezbavím) a hrají... no prostě hrají. První týden to byl otřes. Znělo to jako byste si dali rádio do dvoumetrové plechové trubky a poslouchali to z jednoho jejího konce. Další týden se to zlepšilo, znělo to jen jako byste si je dali pod polštář, ale zrovna ten týden jsem začala svá nová sluchátka podezřívat z toho, že mají zlomený drátek. Naštěstí nebyl. A teď po třech týdnech musím uznat, že se poslouchat dají. Asi už jsem si zvykla. Taková menší recenze na sluchátka nejmenované značky, ne ok... bylo to vivanco. A nutno podotknout, že to jsou sluchátka klasická, ty pecky, bobky, špunty (proč tomu každý říká úplně jinak?) mi prostě nedrží a ty mastodontská sluchátka nesnáším... Jedny mám teda u ntbooku a i tak je nesnáším.
Asi bych neměla být tak kritická, za těch 69Kč Vám je můžu jen a jen doporučit.

Odkdy ses dala na recenzování sluchátek?!
Já ti ani nevim, nějak mi to tam vběhlo.

Ano, ano Vevín měl pro jednou velmi všímavou poznámku. A ano, měl pravdu. Odkdy recenzuju sluchátka?! Kam jsem to klesla?!
Co se týče Velblouda jako takového... je to komplikované. Ono jaké by to mělo být, když si poklidně žíje takřka 200 kiláků od nás. Asi nás už dlouho a velmi palčivě nesnášel. Možná bychom mohly jeho Mother poslat odkaz na toho nového pavouka, co na Moravě našli. Aby z toho nového domova měla opravdu silný prožitek. Doufám, že jí vleze do toho jejího křesílka.
Co se týče zase nás, epicky jsme se odpoledně zas*aly temperama a už je asi zase na dlouhou dobu někam zahrabeme. Možná, možná Vám to ukážu, ale to až zase příště...

Ty mícháš modrou mezi žlutou, hnědou a černou na tak malý paletě?
Je to žlutobílá, pálená siena, půlnoční čerň a ultramarín.
Aha, pardon...

Tak to dopadá, když si Envy hraje na velkého výtvarníka s temperama, ale musím uznat, že sousedi jí to sežrali...
Nakonec bych snad jen řekla, že náš život nabral obrátky a snad i směr, i když tím si nejsem zas až tak jistá. Nicméně někam směřujeme určitě. Aby se nám směřovalo lépe, řekly jsme si, že si vytyčíme odměnu. A to takovou, že pokud to sfoukneme nejhůře za 8 (doufám, že se to povede *klepe si na zuby*), pak se neohroženě s batohem a slovníkem na zádech vydáme do Krakowa... na ... tram ta da dáááá... na Dámu s hranostajem.
Ano, ano, pěkná to motivace... alespoň pro nás.
Tedy, doufejme.
A co je nejlepší, teď je sice muzeum kvůli přestavbě/rekonstrukci/prostě-nevim uzavřeno a otevře se v roce 2015, což mi akorát výjde. Juch! Tedy pokud Poláci nemaj na všechno takový lhůty jako my... -_-"
A čtyři stále expozice na jeden lístek? Jsem v nebi...
...jasný... jasný... otvíračka... jasný... to je samozřejmý... blbost... jasný... stupný 10 zlotých... jasný...
Počkat, vstupný 10 zlotých?! Cože?! 70 Korun?! Čóoo???? (pro srovnání: vstupné třeba do takového Veletržního paláce na umění 20. a 21. století stojí krásný, levných, českých 200 Kč...).
Takže pokud to není bota, tak... Juch, juch, juchu!
Tedy doufám, že jsem sem vše pochopila dobře, přeci jen snaha byla, ale rozumět polštině jen tak bez přípravy a jen s překladem slovíček je zdlouhavé a nepřesné...
No, nicméně to začalo vypadat, že tady dělám reklamu nejmenovánému polskému muzeu/galerii. Což nedělám, takže Ně.!
To vše jen tak mimochodem...