Obklopená...

16. srpna 2014 v 18:55 | Envy |  Vylezlo z Černé díry
Co jest srdci člověka blízké a přesto tomu srdce nebije. Vše a nic. To i ono. Každý máme něco, něco co chceme k sobě pevně připoutat. Něco co nechceme ztratit. Obklopit se tím a v temných dnech v tom nacházet útěchu.
Zastavit se v jejich blízkosti a nadechnout se. Vnímat je... každý zvlášť, každého sám o sobě. Jejich lesk, barvu, třpyt. Neb mě nejbližší jsou kameny.
Mlčenlivé, hrdé a chladné. Obklopit se jimi a žádný z nich nikdy neztratit. Protože každý z nich má duši. Stálou a neměnnou, přesto však není příkrá a nepřívětivá. Přsto však dokážou v rukou tepat, příjemně hřát a tetelit se. To protože ony svou nehybností ukazují odraz samotné člověka. Nás samotných. Neskalený obraz, protože na nich nejsou vlny, které by způsobil okolní svět. Okolní lidé.
To právě proto je mám tak ráda, nutí mě pohlédnout si zpříma do očí a mnohdy ještě hloub. Protože zrdcadlo je skoro až příliš kruté. Nebere si servítky s našimi nedokonalostmi. Kdež to kámen, ten je jiný. Má ohled na naše chyby, zbytečně nesoudí. Vždyť i on má své kazy. Jsme si rovni.
O to raději je pevně tisknu v dlaních a upírám k nim své oči. Právě v těch chvílích dokazují, že i věci umí šeptat. Běžně ale nevypráví svůj příběh, nýbrž ten náš. Ten, který jsme jim řekli my sami. Mnohdy právě věci kolem, nás učí pochopit to, co je v našich nitrech.
A proto si nezaslouží být odstrčeny, to právě proto teď tisknu v dlani jednoho z těch nejmlčenlivějších. To v něm se mé oči ztrácí tak hluboko, tak daleko v té černi. V černi s ostrůvky naděje. S šedobílými skvrnami, s jeho světlými nedokonalostmi, které tvoří jeho diadém.
Tisknout ho a nikdy ho neztratit. Splynout v jedno, aby se on stal zas mým diadémem. Pozřít svůj obsidián...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Morticia Lehtonen Morticia Lehtonen | Web | 19. srpna 2014 v 20:59 | Reagovat

Tady to je: https://drive.google.com/file/d/0B7kYjOyJXuaCNWpMTkhQZ3hOdTg/edit?usp=sharing :-)
Sice je to světlejší než design, ale když jsem se obrázek snažila ztmavit, vypadalo to hrozně divně, takže jsem to nechala tak. Snad to nevadí :-)

Jinak se omlouvám za menší zpoždění - byla jsem nemocná a u počítače jsem moc času netrávila :-)

2 papanekthefirst papanekthefirst | Web | 20. srpna 2014 v 23:57 | Reagovat

Krása, nicméně musím podotknout, že i na kamenech ulpí zub času. Ten kámen byl kdysi větší, mohl bývat horou, pohořím a ještě předtím, než ho něco stlačilo, býval žhavou lávou a ještě předtím prachem hvězd :-)
PS: máš už ode mě mail :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama