Krkavčí matka dcera ztracená řečená I.

15. září 2014 v 18:40 | Envy |  Vržena katapultem
Och výborně, výborně.
Krkavčí matka, jež zanechala své jediné dítě napospas samotě. Samotě tak hrůzné, že se nakonec začala bát vkročit do těch míst, které měla svým příchodem zachránit. Ale proč to?
Protože jistý vyšší a zřejmě i karmánový systém mě nenávidí a spolčen s proradnou technikou nehmotného těla, se sítí webovou se rozhodl mstít se. Neb už dva týdny bylo naprosto nemožno přihlásit se z mého trůního sálu nejmenované značky, konkurující značkám Hledáme pracanty a dokonce i Jonagoldům (koho neodchoval zahradníkův rok v praxi, nechť se obrátí na zasvěcené). Ano, tato krutá technická chyba se mi krutě smála do očí. Ale teď, teď pozvedneme grál naší neutěšené touhy krmit tento svět našimi zenovými koány a vynahradíme promeškané.
S vražednou rychlostí navezeme naše pochody a chmury a balasty, které na nás zanechal bezcitný podzim. Neb ztracené dcery nikdy křivd nezapomínají. Snad kvůli tomu se vše začlo vznášet v oblaku patetična a ochrnutého archaismu.
To proto, že život sám přiklonil se svou podobou spíše k nezřetelným bájím tohoto i cizího světa.
Ale teď v žilách koluje nevýslovná radost, radost nad ztraceným a znovu nabytým. A strach z nové ztráty. Strach ze změny, která příjde, aniž by se zeptala zda může vstoupit. A já tomu čelím opuštěná.
Kde jsou mí panoši, rytíři v lesklé zbroji, kde teď spí a dříme královnina saň?
Kam zmizeli a proč se nevrátí, kdo jim dovolil usednout na vlastní trůn?
Kdo jim prozradil, že nemusíme být jednotní?
Kdo je ode mne odvedl?
Já se Vás táži, křičím, řvu a ptám se, tak kdo tedy při mě stojí?
A oni chtějí vědět totéž. Stojí a volají ve svém korunním sále, dožadují se odpovědi. A přece zůstávají také sami. Není nám přáno čelit chřtánům společně. Jsme odsouzeni postavit se na vlastní nohy a šlapat po vlastních stínech. Léčit vlastní rány.
Neb ledové náhrdelníky zdobící krky ztracených dcer, zdobí i srdce velbloudí a filigránové vzory prorůstají stále hlouběji a nesou pouze slepou pýchu. Pýchu, která odmítá opustit svůj neexistující trůn nadutosti a hlouposti. Trůn, kterého nejsi právoplatným dědicem.

Tak si na tý Moravě shníj Vevíne!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama