Říjen 2014

Stále jen unikáš

27. října 2014 v 19:58 | Envy |  Vylezlo z Černé díry
Slyším tě... Dokonce i cítím... Tvůj tichý řev, tlukot tvého srdce, praskavé kroky. Jen tě nevidím. Nevidím tě už pár let. Mlhavě tuším, kudy zrovna chodíš, natahuji ruce před sebe, zda na tebe náhodou nenarazím.
Tak zastav! Zastav, ty šílenče, své bezduché bloudění! Přestaň hloubat po němém prostranství. Nikam to nevedlo předtím, nikam to nepovede ani teď. Přestaň pospávat za doprovodu vratké, klátivé chuze. Chodíš jako ve snách a nic z toho. Žádného užitku. Žádného cíle. A přesto to děláš dál... a o mě říkáš, že jsem ztracená. Ztracená, zblázněná, šílená.
A přesto jsem to všechno míň než ty, nebloudím ve spánku v útrobách zapomenutého lesa. Neztrácím se v mlze a nezavírám oči, dyž se blížím ke znatelnému okraji mlhy. To jen ty, blázne, snažíš se setrvat ve ztracenu. To jen ty, podivíne, chodíš ve svých stopách pozpátku sem a tam a předstíráš, že tou cestou jdeš poprvé. Snažíš se všem ztratil, ale to je jen pouhá lež. Tvá malá lež. Neb ztratit se chceš pouze před sebou samým. A já stále slyším tvé kroky. Slyším a následuji. Následuji k počátkům tvé cesty. Ztrácím se sama. Ztratil jsi mě. Už mě nemůžeš najít, bojíš se toho, nesu sebou zápach světa. A ničím tvé mlhy. Bořím tvé zámky. Lámu tvé hradby. Ale nikdo nic stále nevidí. Nikdy nikdo nic neuvidí. To je život. Snad až příliš mnoho záporů. Snad jediná jistota v mlhavém bloudění.

První žalm

4. října 2014 v 15:58 | Envy |  Vylezlo z Černé díry


Prosím, zachraň mě ze spárů tohoto světa...