50 odstínů vlčí krve

30. listopadu 2014 v 19:50 | Envy |  Vypalte jámu vlčí!
Vlčice, která ztratila své mladé. Lidská ruka, která ničí vše živé. Nekonečné svědomí ničící samo sebe.
Vlčata ztracená ve tmách života, snad nebudou z nich ty zlověstné stvůry, snad nevsáknou se pod kůžu ničemného člověka a nebudou trhat a drásat vše živé v něm. Snad konečně výjde slunce ze soumraku odcizení.
Protože den už musí nastat, protože odcizení způsobilo, že ruka ubližuje činiteli, že svědomí drásá samo sebe bez pomoci. A vlčice tiše přihlíží. Běží lesem, močálem i myslí a hledá své mladé, chce novou smečku, nový klan, novou éru. Chce nastolit staré časy nových vládců. Ale v tom jí musíme zabránit. Musíme před ni postavit vysokou ohradu. A vlčata ochočit dřív než vymění mléčné zuby. To slunce už konečně musí vyjít. Musí být spatřeno našema zakalenýma očima. Musíme se zvednout a nastolit naši vládu. Nad sebou samými. Musíme se postavit lesním tyranům.
Ale to vlčice nechce, toho se děsí, vře její krev nad ztracenými vlčaty, nechce, aby byla našimi společníky. Zrodila se z její krve a tu musí následnovat. Krev měňavou jako chameleon, šedou jako srst, černou jako úmysly, lesklou jako zrcadlení očí. Silnou tak jak potřebují.
A nikdy nebude prolita, ta královská síla žití chce usednout na trůn, jak dávné právo setmělých lesů hovoří. A my, pouzí opovážlivci, chceme porušit vlčí vládu, tyranii, zoufalství. Život potřebuje nového vládce a vlčata jsou dále ztracena.
Strnulé vlčí vytí nevolá je, nic jim neříká. To ona dovrší poslední odstín. Poslední odstín vlčí krve, který se naprosto odcizil od jejich předků...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama