Ještě jednou vezmu kladiva!

22. listopadu 2014 v 20:23 | Envy |  Mé jméno je Envy... pouze Envy
Řvala jsem, ječela a křičela. A svět kolem mlčel. Nastavoval mi svou bezútěšnou tvář a snad se mi vysmíval. A já, pouhý, malý, nepodstatný člověk stále stojím v rokli, rokli bez konce, bez možnosti dostat se nahoru. Sochy v rokli odedávna stojící smáli se mě, mému křiku, mému poslání. A z nebe se snášel déšť.
Rozmáčená, třesoucí se, běžící vpřed. Zavírám oči před nesmyslem tohoto světa, zavírám oči nechci vidět jeho vykloubené údy, jeho pokroucenou páteř. Hledám lepší místo. Hledám úkryt. Hledám Elysium.
Nejsem spravedlivá, nejsem Diovým oblíbencem a přesto tam patřím. Mám právo dát odpočinku svým nohám, své hlavě, své touze změnit svět. Tak kde je mé Elysium?
Kdo skryl ho přede mnou? Kdo zná cestu k němu? A pouze mi ji nechce říct.
Jsem hřích, který se snaží spasit sám sebe, jsem ta, jež nepotřebuje slitování a přesto prahne po smilování.
Jsem Envy, jsem lidské smítko tohoto světa, jsem cumploch, prorok, buřič a rebel, jsem hnidopich a prosto vidím lepší zítřky. Bojuji, bojuji s kýmkoliv, kdo zastává ty vykloubené pořádky, ty nesmyslné zvyky a snaži se zničit ty jako já. A ani až dojdu svého Elysia, pak neustrnu v netečnosti. Až popadnu dech, pak ještě jednou výjdu vstříc tomuto světu, jeho trouchnivé náruči a budu bojovat. Za naději, za nás jiné, za sebe. Ještě jednou ukáži světu, že někteří se nedokáží vzdát, že někteří chtějí rozrazit hlavou zeď. Zeď, která stojí mezi lidmi, zeď plnou předsudků, hlouposti, ješitnosti, slepoty a pýchy. A naše názory, naše slova budou naše, budou má kladiva.
Ještě jednou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama