Prosinec 2014

Konec konců

23. prosince 2014 v 20:19 | Envy |  Vržena katapultem
Rozhodla jsem se, že tyhle předvánoční plky dotáhnu dokonce. Takže zde jsou třetí...
A jestli se mi bude chtít, tak... ne, to se mi nebude chtít.
Dárky zabaleny, počkat, nebyly zabaleny už včera? Ne, to byly dosehnány.
Takže o dvě vybuchující věci na seznamu méně, som dobrá.
Mé zítřejší plány? Přežrat se, propašovat všechno pod stromajze a... a vidět zlatý prasátko. Kecám, to bych v životě neudělala, šilhat dobrovolně hlady - to je pro jiné povahy.
A musím se nějak nenápadně zbavit zázvorek. To vypadá jako problém letošních Vánoc. Vůbec mi nechutnají, ale jestli zas nebudou chutnat všem, tak to stejně dopadne tak, že je budu muset dospožít sama.
Na druhou stranu, co člověka nezabije, to ho posílí. Doufám.
Dneska nemám nějak náladu ani čas se rozepisovat, takže konec, šmitec, nazdar.

Snad bych na závěr jen řekla, že oblíbený seriálek neskončil. Juch!

Envy, která je ráda, že sedí, no aspoň na chvíli

Dneska si asi nedám pokoj

22. prosince 2014 v 22:03 | Envy |  Vržena katapultem
Možná jsem se rozhodla pokoušet štěstěnu, ale oxiduji si zde na svém blogu znovu a opět se podvědomě děsím, že mě načapá karmánový systém, který stále řádí.
Ale což.
Nejdřív jsem si říkala, že nebudu trapná a tyhle žvásty už jsem dneska nebudu psát, ale tohle je můj svět a můžu si tu dělat, co chci.
Takže.
Ne, Vevíne vlez mi na hrb. Co sis zavařil, to si taky vyžehli. Všichni mužský jsou stejný a už mě začínaj neskonale iritovat, na což jsem si tedy myslela, že budu mít dostatek času ve značně pokročilejší věku. Ale pánové se mě nejspíše snaží přesvědčit o opaku. Vážně Vám děkuju.
A ty Kozo, jestli jsi na něj vážně tak naštvaná, jak líčíš, řekni to jemu, třeba se mu rozsvítí, neb já s tím nic dělat nehodlám. A jestli mě míníte oba jen štvát, tak vás vůbec nemusím poslouchat respektive číst a můžu dělat spoustu užitečnějších věcí. Třeba balit ty dárky.
A jo, mám pro vás oba dárek a ne, nejsou ještě zabalený a nechte mě být.
A vůbec pořád jste vyzvídali, co chci já. Nu dobrá, řeknu vám to, ale možná bych přes tohle spoléhala raději na Ježíška, sice Koza líčila, jak by chtěla unášet lidi pomocí omamných látek, ale to bych tu raději nerozebírala, ale přeci jen...
Ano, nepustilo mě to... chci k Vánocům Antonyho, rok co rok čekám, že se bude válet pod stromečkem a ono nic. Já už vážně nevím, jak víc po lopatě to tomu Ježíškovi napsat.
Ale tak třeba je možná, že zrovna Antonyho chce pod stromeček víc lidí, třeba je putovní a na mě se ještě nedostala řada...
Ale tak na Chestera zas takový fronty bejt nemůžou, ne?
Tak aspoň jeho. Pod stromeček.
A budu spokojená.
Jako fakt.

A nebo aspoň ať někdo zařídí, ať zase přijednou sem. To by snad bylo v rámci možností, zařídit šňůru po Evropě s návštěvou ČR, ne?
Koncert jednoho nebo druhýho nebo nejlépe obou by mi stačil, já bych se uskromnila. Teda pod podmínkou, že bych dostala i lísky. Jelikož Envy je na takovýhle věci chudá.
No tak, Ježíško...!


PS: to s Ježíškem je samozřejmě recese. I když...




Vlastně tu vůbec nemám být...

22. prosince 2014 v 17:10 | Envy |  Vržena katapultem
Možná to zní víc depresivně než ve skutečnosti je. Neb nenechte se zmást názvem, jedná se pouze o další report předvánočních plků zmučené Envy.
Hned na začátek bych řekla, vlastně Vás všechny spíš varovala... Prosím vás, nechoďte do města! Vůbec, ikdyby já nevím co... nechoďte tam! Je to pro Vaše dobro. Jelikož vím, co mluvím. Dnes ráno jsem se vzbudila a rozhodla se zažehnat vybuchující krizi nedosehnaných dárků. Sice se podařilo, ale byla jsem málem ušlapána, málem jsem přišla o nervy a sebralo mi to asi i ty poslední zbytky skomírající vánoční nálady. Nemohli bychom ty Vánoce přeložit na leden?
Ne? Tak ne, no...
Takže jsem sice jednu věc z vybuchovacího seznamu vyškrtla, ale přidalo se jich asi bambilion dalších. Výborné.
Čímž se dostávám k tomu, že bych tu vůbec neměla být a psát tohleto. Jelikož kdyby jistý karmánový systém, co se mnou žije pod střechou, zjistil, co právě teď dělám, nejspíš bych se nedožila dalšího rána. Ano, věci se tváří velmi pozitivně.
A protože karmánový systém dnes opravdu řádí, rozhodla jsem si zajistit si své zdraví pomocí sluchátek na hlavě.
A ne, koledy se stále nekonají. Zkoušela jsem si pustit A Little Jazz Mass a vypnula to po první minutě. Nějak jsem z toho začla být agresivní. Takže myslím, že letošní Vánoce budou ve znamení LP.

"...And tell them I was alone.
Oh tell me I am the only one
and there's nothing left to stop me..."
LP, I'll Be Gone

Ne, nic mě nezastaví, nic mě nedonutí sundat si dneska sluchátka. Ok, karmánový systém to možná zvládne. Ale jinak nikdo. To jen tak pro pořádek. Pozítří Vánoce... pggvlpch... myslím, že určitý věci jsou za trest.
Vlastně bych tu tedy neměla vůbec být, natož něco psát a hlavně dělat spoustu blbovin okolo, které právě dělám. Sakra.
A tak jsem se z nudy nebo snad i něčeho jiného rozhodla, že si najdu novou tapetu... Prosím vás, nese*te mi růžovou k LP. Slabší povahy jako já by to nemuseli rozdejchat.
Karmánovej systém se rozhod, že mi dá kaktusy do krabice pod postel. Fakt díky, jako by nestačilo , že Tim chcípn*l. Dneska se mi chce hvězdičkovat i úpl*ě normální věc*.
A pořád ještě nevím, co mám dělat s tím převařeným salkem...
Upřímně řečeno už ani nevím, kde to má hlavu a kde patu, lítám z levého do pravého, od blbosti k blbosti a stejně přemýšlím o úplně jiných věcech než bych měla. A hlavně práce, kvůli které jsem si zapla ntbook, stojí. A já si radši jdu dát svačinu.
A pro jistotu mě teď začne atakovat i druhej karmánovej systém s tím, že jsem protivná. Tak pardon, že každej den nejsem Ferda mravenec.
No asi bych měla raději pro dnešek skončit.
Envy, zmatená, naštvaná a začínající nesnášet Vánoce

PS: Bude ze mě Grinch

Věci, kvůli kterým vybuchuje planeta a další předvánoční plky

21. prosince 2014 v 22:07 | Envy |  Vržena katapultem
Tak, i po úmorné době kuchyň stále stojí stejně tak i zbytek domu. Nejspíš bych ale měla napřed udělat jakýsi úvod, který objasní, proč jsou zrovna moje a zrovna tyhle plky zařazeny do téma týdne.
Důvod je naprosto jasný, prostý a srozumitelný. Tématem je samomluva a vzhledem k tomu, že až na pár výjimek to tu nikdo nečte, trpím nejspíš nějakou obsedantně kompulzivní samomluvou, či jen kompulzivní, či jen obsedantní, či jen samomluvou. To už nehraje zas až takovou roli.
Ale vraťme se ke kuchyni. Neb jsem dnes prostřednictvím malého kostkovaného papírku dostala za ukol uvařit/převařit/uškvařit salko. Opravdu nemám ráda vánoční tradici vaření této časované bomby. No jen si strčte konzervu do vodní lázně a dvě hodiny ji vařte. Budete očekávat, kdy Vám kuchyň proletí oknem obýváku.

Koukej, jak jí to spadne a bouchne to!
Mlč a radši mi podej tu pokličku.

Ano, jsem profesionální pyrotechnik.
K mému štěstí ikriminované plechovka nebouchla. Avšak kuchyň, obývák, dům i planeta a přilehlý vesmír vybuchuje i kvůli další věcem. Věcem jako jsou nazebalené dárky, nedosehnané dárky, nedopečené cukroví, nedostatek vánoční nálady, bolavé koleno a mnoho dalších věcí. Avšak z těch dalších věcí bych si dovolila zde vyzdvihnout bolavou absenci sněhu. Jako můžete mi říct, kde ten sníh je? Kde ten sníh vězí? Chci sníh! No tak!
a ještě mi skončí oblíbený seriál. Vážně díky.
A tak si místo koled pouštím LP a vracím se ke svým hudebním kořenům. Možná je to tak lepší. Vlastně je to jenom dobře, tedy když odmyslím ty věci, co mají potenciální schopnost bouchnout. A vlastně už velmi dlouho jsem nezabrousila ke svým milovaným tonům, které teď drze a bezostyšně rádoby nahradily jiné.

"I cannot take this anymore
Saying everything I've said before
All these words they make no sense..."
LP, One Step Closer
Tak snad už bych to mohla nechat být. Tedy doufám.
Předvánočně neladěná Envy, která si není jistá, zdali ta konzerva stejně nevyletí do vzduchu...

Ocelový řev roztrhaných úst

12. prosince 2014 v 20:16 | Envy |  Mé jméno je Envy... pouze Envy
Polykat jeden výkřik za druhým, polykat své vlastní myšlenky, přání a prosby, polykat svou vlastní krev z roztrhaných úst. Cedit přes zuby neslyšené. Proč to všechno? Protože oni si zakrývají uši, nechtějí to slyšet, nechtějí o tom vědět. Dělají, že to, co se příčí, neexistuje. A mě se z toho jazyk kroutí do vrtule. Nechci jen mlčet, nechci jen přitakávat. Chci křičet a ječet a říkat ne. Chci být slyšet a ne jako až ta poslední.
Ale oni mi to zakazují, nenechávají mě mluvit, tisknou ruce na má ústa, vkládají mi do nich roubíky. A já je trhám na kusy, pomalu spožívám a doufám, že se můj jazyk konečně dostane na světlo. Že konečně budu moci říkat, co chci bez omezení, bez zákazů, bez káravých pohledů všech kolem.
Chci říkat to, co ve mě vře. Že nemám pravdu? Ale Vy také ne. Ukažte mi tu jedinou, pravou, nezpochybnitelnou pravdu, chci si na ní sáhnout! Ale ta není, není mezi námi, protože každý ji ničí tou svou vlastní pravdou, kterou vypouští ze svých vlastních úst. Tak proč já bych nemohla? Chci předhodit na světlo své vlastní pravdy, chci je vyřknout, abych věděla, jak dlouhé jsou jejich stíny dopadající na zem. Ať vidím jejich slabiny a nedostatky. Ať vím, zdali jim mohu věřit. Chci je podrobit svému soudu a ne je jen bezuzdně vypustit ven. Nemusíte se bát mých pravd, že Vám vrthnout do hlavy a nebudou ji chtít opustit. Na to jsou až příliš krotké. Bojte se pravd toho vedle sebe, protože ne každý má úmysly stejné jako já.
Ale Vy stále ve mě vidíte svého soka, jedinou záchranou je nedovolit mi mluvit. Nedovolit mi říct, co bych tak moc chtěla. A můj jazyk stále trhá má ústa na kusy. To protože Vy jste z něj udělali ostnatý drát.


P.T.: Změna osob z oni na Vy není jen pouhá pomatenost textu neb je to záměrné.