Ztracené kroky zimy

11. ledna 2015 v 21:31 | Envy |  Vylezlo z Černé díry
Chodila světem, prošla ho celý a stejně jediné co chtěla, bylo vrátit se domů. Zapomněla ale cesty, možná nechtěla a možná úmyslně nebo možná musela. Ale o to už tu vůbec nešlo. Její nohy se prodíraly trnitou cestou, dřevité šlahouny vztahovaly po ní své ruce plné trnů ve snaze ji k sobě přivinout a ukonejšit. Ale o to víc se ona bála. O to víc chtěla dojít lepším zítřkům v teple domova.
Brodila se sněhem a její bosé nohy vypalovaly do sněhu krvavé šrámy. Zanechávala za sebou jizvy, ve kterých se schovávala zmrzlá tráva, a ona necítila žádné bolesti. V jejích šlépějích nikdo nechodil, každý se bál toho stigmatu, té křivdy. Nikdo, ani hladová lesní zvěř nezkřížila jí cestu.
Tiše polykala slzy a ve své hlavě bezuzdně křičela slova své zloby. Svého stesku, svého osamění...
Křičela slova, která nikdo neslyšel. Ale stále měla cíle, nebyla úplně ztracená, neb byl tu jeden, co ji nezatratil. Kdo znal jejího jména, hněvu i domova. Znal jejích slz, když ještě nekráčela bosa.
A ona musela učinit jediné. Najít třepot jeho opuštěného srdce a vykročit s ním. Vykročit s ním za jejím domovem, teplem a nadějí. Zatím však byla příliš krutá zima, než aby mohla najít někoho, kdo ve sněhu nezanechává stopy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 11. ledna 2015 v 21:52 | Reagovat

moc nadherne napsano ♥

2 Klára Klára | Web | 12. ledna 2015 v 7:45 | Reagovat

Je to mrazivě krásné, moc se mi to líbí.
Myslím, že na tomhle blogu nejsem naposled :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama