Stále vpřed... protože někde tam se skrývá můj cíl

3. dubna 2015 v 15:44 | Envy |  Vypalte jámu vlčí!
Už je to rok, co naše nohy pochodují po té dlouhé prašné cestě. Slunce žhne nad našimi hlavami, ale v nás zuří ledové vichřice.
Už je to skoro rok, co jsme se rozhodli zničit jámy našich nepřátel, už je to skoro rok, co jsme si řekli, že vyženeme z našich hlav jejich tváře.
Ale ta prašná cesta nikam nevedla. Jsme jen na nekonečné pouti. Na jejímž konci snad ještě stále něco leží. Něco za čím jít. Kvůli čemu vytrvat v tom nekonečném pohybu.
Něco, kvůli čemu by člověk měl důvod, neulehnout do prachu a štěrku cesty a nepředstírat, že se ho to netýká.
Ano, na takové zlaté El Dorádo čekám, jeho odlesk potřebuji v dáli zahlédnout.
A ne jen planá slova mé vlastní hlavy, která už zjistila, že není příliš tvrdá, aby prorazila mramorovou zeď zvyků.
Ale zatím jen mlhavá vzdálená představa onoho bájného města mého vykoupení působí bolest a zmatek, pro který se zastavuji, abych se nadechla a rozhodla, že musím jít stále dál. I když zakopávám, i když padám a vlci lákají mé kroky daleko od cesty.
Nedopřejí mi klidu, protože vědí, že až dojdu před brány města, už mě nestrhnou zpět do svých jam. Tam už nesmí, nesmí se objevit před bránou a zkoušet své špinavé intriky. Jejich zabahněná srst nesmí být spatřena lučištníky na hradbách.
To je ale ještě tak daleko, tak moc daleko, že se bojím, že nedojdu. Že se ztratím na své cestě, že mě strnout ze stezky smečky těch tyranů.
Neb už jsem několikrát sešla z cesty...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama