Bouřím

18. září 2015 v 19:46 | Envy |  Mé jméno je Envy... pouze Envy
Zvedám se ze židle. Odhazuji pohár trpělivost, mrštím jím o zeď. To už je moc.
Dutá rána a prudký dech. Jsem bez sebe. Obíráš mě o rozum, přestaň už s tím. Hnul jsi mi žlučí. A ta židle leží na zemi.
Všichni se zastavili, hledí jen na mě a já čekám odpovědi.
Špatná poklona ve špatný čas. Provokuješ. Ale nevím, jestli jsi fér, jestli neuhýbáš pohledem, jestli se neskrýváš za další vytáčkou.
Ztratila jsem kvůli tobě svůj klid, víš, čeho jsi se dopustil?
Mlčíš a zvedáš mě ze židle. Otisk boty v nehybném prachu, narušuješ můj svět. Jak tě to jen napadlo...
Urážka? Posměšek? Nevím, co si myslet. Rozbil jsi můj poklid.
Tiše tuším, co jsi chtěl říct. Ale...
Forma a obsah letí jako šípy mou hlavou, zanechávají za sebou spoušť. Bahno potrhaných myšlenek, něco stéká na židli...
Snad radši slyšet čistou výtku, než váhat nad významem. Zvlášť když nikdo jiný nemluví, jen tvá věta. Kámen hozený do jezera. Způsobuje vlnobití, strhává veškerou mou pozornost. Pulzuji rozčílením, stávám se Titanikem, který ztratil rozmyslu a oceán váhání je až moc hluboký.
A přece jsi mi hodil lano k vrácení do mého světa. Možná že jsi vylovil potápěče, který se zapomněl vynořit.
A já zůstávám stát.



Protože takové komentáře mi nedávají spát... neboť to můžu celé vzít a hodit v kostky, pokaždé to lze vyložit jinak. Možná že nejlepší by bylo o tom přemýšlet nad pivem...
Právě takový komentář tu dlouho nebyl. A byl potřeba, něco muselo v Envy vyvolat vlnu takovou, aby tu opět zapustila své kořeny.
Děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 20. září 2015 v 3:47 | Reagovat

Kořenářko, vrůstej do nižších pater. V temných sklepeních třeba narazíš na zlatou žílu. A pivo zas poteče proudem. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama