Ještě jsem neřekla dost!

9. ledna 2016 v 21:49 | Envy |  Vylezlo z Černé díry
Uvnitř stále ještě zní ta samá symfonie, už tolik let se rozeznívá ve vlhkých dutinách, zalézá do každé možné skuliny. A prostupuje vše, co je aspoň trochu živé. Ano, tak to má být. To máš slyšet, když překotné utíkám, když se jen znuděně procházím, když ledabyle vyklusávám napříč svým životem.
Svým pohybem rozmetávám staré pořádky a nutím vše vymýšlet nový řád, nic nesmí ustrnout. Zkostnatět. A má žebra piští jako píšťaly pod údery dechu - starého, šíleného varhaníka.
Šíleného úplně stejně, tak jako před léty, když teprve přišel na svět. Rozhodl se hrát, zkoušet, co vydržím, drtit mě pod svými prsty.
A já se mu poddávám, jsem mu plně odevzdaná. Nevinná, ležící, snad nezkušená holčička. Zmítá se mnou život. A já se vznáším ve vzduchopráznu. Ale nejsem bezbranná, umím říct dost a nastolit své pořádky, ideje pro daný čas.
Dokáži zadržet dech, umlčet ruce toho starého blázna, zastavit nové přestavující se pořádky, zapřít samu sebe. Snad se přitom ztrácím hluboko, hluboko ve své melodii, která neutichá. Neutichá ani když se snažím být hluchá sama k sobě. Když se snažím celá utichnout a stát se pouhou ozvěnou okolí, pochopit ostatní, uslyšet jejich vlastní melodie, jejich písně. Uslyšet tu tvou. Už jednou jsem jí byla na doslech. Už jednou jsem témeř slyšela. Ale mé srdce se třáslo příliš hlasitě, dech všechno přehlušil. A snad jsi za to rád...
Snad ten okamžik zanedlouho příjde, melodie tiše utichá, jen tiše probublává pod tím, co v nás všech zaplavuje plíce a pokouší se o rozum. Usínám, ale jsem daleko, dál než bych si přála být. Tady nic neuslyším, neodhalím tvá tajemství.
A proto se nechci jen tak lehce vzdát, jsem jen ta zatracená holka, co čeká na podaný prst, aby ukousla celou ruku, skočila po příležitosti. Tak jen hraj, hraj dál!
Protože já jsem ještě neřekla dost!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 22:03 | Reagovat

To je super článek, dodává ohromnou sílu :)

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 10. ledna 2016 v 9:40 | Reagovat

Ideje/idey, zanedlouho, velké "A" u posledního odstavce.

Na některých částech by se dalo létat, i když mluví o opaku. Ty hltám.
"Rozhodne se hrát, zkoušet, co vydržím, drtit mě pod svými prsty."
A pak odstavec "Dokáži zadržet dech..." - perfektní. Třesoucí se srdce a příliš hlasitý dech... bezva!

P. S. Máš věru příjemný design, Envy.

3 stuprum stuprum | Web | 10. ledna 2016 v 21:51 | Reagovat

Šílený varhaník ti piští pod žebry? Už jsi měla patnáct? Jinak tě zneužil. :)

4 Envy Envy | Web | 11. ledna 2016 v 13:11 | Reagovat

[1]: Děkuji.

[2]: Omlouvám se za chyby, nicméně jsem jen člověk a prsty občas nestíhají to, co chci říct. Ale děkuji za připomínku.
A celkově děkuji za komentář.

[3]: Už jsem takřka litovala, že by ti tohle mohlo proklouznout mezi prsty. :D A komu tam nepiští, či dokonce mu nepiští samotná žebra... Neměj starost, ten varhaník je až moc starý pán.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama