Červen 2016

Něco čekáme

19. června 2016 v 20:12 | Envy |  Tříbodový hod na odpadkový koš
Vytáhla jsem paty z domu, z rodné kotliny, opustila hroudu, kde jsem přišla na svět, sama k sobě a odsoudila se stát se dalším tichým poutníkem. Možná, že už neznám cesty ke svému hnízdu, kde jsem poprvé pozorovala hvězdy nad sebou. Možná, že už mě tam ani nechtějí.
Svět je jeden dravý proud, ale každý padáme do jiného vodního víru. Máme jiných cest. Vybíráme si svých vlastních cílů. Pocházíme ale od stejných kořenů, pláňata jednoho a toho samého stromu. Dopadli jsme daleko.
Snad ani nejsme podobni těm před námi, proto volíme tak krkolomných cest. Chceme prošlapat si svou vlastní pěšinu a třeba jen toužíme nesmyslně zpřetrhat poslední pouta.
Snad jako by nám zastřihovali křídla, neviditelné perutě, které nám slibovaly svobodu. Vrženi ve dravou vodu, toužíme po výšinách. A třeba nám jednou bude dáno. I těm bláhovým.
Možná že lepší zítřky čekají na jedno oslnivé ráno a pak vše bude jiné. Třeba se dočkáme dříve než tomu budeme schopni uvěřit a pak se pyšně vrátíme do oněch končin, ze kterých jsme vzešli.
A třeba opustit je, byl poslední hřebík do rakve...