Říjen 2016

Mořské svědomí

7. října 2016 v 19:59 | Envy |  Vylezlo z Černé díry
Stojím bokem ode všeho... ale toužím zasáhnout, zdá se mi ale, že nic není pro mě dost blízko, abych mohla do dění zasáhnout.
Jako bych napřahovala ruce proti příliš silným mořským proudům, proti bouřlivému větru, v prostřed tmy. Zdám se být slepou sama sobě.
Choulím se ve tmě a blíží se další tichý mráz. Blíží se stejně zákeřně jako vždy, nezbavil se svých špatných mravů. Vše zůstává na oko stejné. Není tomu ale tak.
Drtím se tíhou sporů, které neexistují. Dusím se vlnou nevyřknutých výčitek.
A začínám si být lhostejná.
Promrzlá.
Tapající ve tmě, marně křešu kameny, abych v sobě zas roznítila jiskru. Abych rozlítila nový oheň, který rozbije tu monotónost kolem. Abych vrhla světlo na to, co mě trápí.
A třeba to uvidím z nového úhlu, třeba se ukáže, že se celou dobu mýlím a na karty se dívím z rubu. Třeba jsem mylná od svých počátků.
A možná jen zjistím, že můj pohled není zas tak chybný. Že se kolem brousí nože na mou hlavu, schované pod rouškou nic netušící tmy. A mé obavy jsou správné.
A já jen doufám, že jednou nezjistím, jak moc jsem nahraditelnou.