Duben 2017

Pulitr rtěnku nenosí

2. dubna 2017 v 15:51 | Envy |  Vržena katapultem
Příšlo jaro, ožila jsem. Zima byla krušná, nechtěli jsme z ní vzejít jako vítěžové, tenkrát bylo pro nás jednodušší to ukončit. Přežili jsme ztrátu Velblouda.
Příšli jiní, další lidé. Uzávírám s nimi podivné pakty.
Smlouvy o životě. S nebo bez.
Chvílemi je to to samé. Mám skrz toto vlastní rozum. Cestu. Filozofii. Averzi.
Někdy už mě to nebaví, ji taky, jsme jí k smíchu. A přesto to dělám a pak sedím a piju. Piju, dokud nevidím dna, piju, dokud nedivím skrze dno. A pak piju znova. Lidi mě štvou. Kladou pasti na mé cesty. Copak neví, že se to nedělá?
Nesnáším pěnu, tu nabubřelou čepici, co nasadím, když zas nové dolévám. Jsem zahořklá, plná chmelu. Zloby a lítosti. Speciální koření. Prodám se sládkovi jako tajmé poselství. Speciální přísada.
Avšak je světla na konci cesty, na konci tunelu. Působí chladně a odměřeně.
Světlo, v jehož područí chladící kredence, rdí se další lahváče.