Listopad 2017

Vše je tak, jak má být

5. listopadu 2017 v 0:03 | Envy |  Mé jméno je Envy... pouze Envy
Sedím nad sklonkem roku a jako sůva se za sebe otáčím. Vidím tu prázdnotu. Tolik nevyřčených slov, zapomněli jsme mluvit. Zapomněli jsme se ptát a vyjadřovat nesouhlas. Navlékli jsme si rouno beránčí a šli pustou krajinou. Občas bylo lepší nedutat.
Stali jsme se postupně strašáky u cesty, a co má být? Vše má svůj směr, cestu i cíl. Nejde o to kdy a kde. Jde o to, že k tomu dojde. A to stane dřív nebo později. Není o čem.
Stali jsme se poutníky a cestovateli, tvořili jsme vlastní mapy, měřili délku cest, které nikdo neměřil. Viděli jsme nepoznané a poznávali neviděné. Vše lze.
Stačí jen chtít. A my chtěli a občas neměli čas. A byly chvíle, kdy jsme ho měli dost a nechtěli jsme. Stali jsme se korouhvičkou ve větru. Nebylo nám líto otáčet se, kam vítr vál. Stále jsme byli sví, svéhlaví. A stále jsme sledovali stejný cíl. Blížíme se ho?
Teď máme čas, nejsme uštváni chůzí, nejsme vyčerpaní cestou. Jen nějak otálíme jít dál. A co to vadí? Potřebujeme i takový čas, poklidný čas prostého nic nedělání. I tací jsme a budeme. Nejsme o nic jiní, o nic méně vytrvalí, zatvrzelí, umanutí a zapšknutí.
A tak díváme se na tu cestu, kterou jsme urazli, vidíme, že za námi toho moc nezbylo, byly plodnější roky. Ale ještě není všemu konec, ještě je čas, zase se rozejít. A to nás i čeká. Stejně vytrvale, jako my očekáváme cíle. Vše má svůj čas.
Víme, že budeme věci měnit, že budeme mít poslední slova a budeme mít vůli.
Ale i tak citím tu prázdnotu.